A se přehlásilo v eA se přehlásilo v e: 1.
v nominativech měkkých a kmenův rodu žen., v nichž
a až do 12. století výhradně se udrželo: Lubuša, duša, vlaštovica (Liubošia, Mališia, Závišia). Od pol
ovice 12. st
ol. střídá se
ia s
ie. Stav tent
o nemění se leč koncem 13. st
ol., když
ie vrch obdrželo: Zavišie, Granicie, dušie. Od konce 14. st
ol. nastupuje čisté
e, které p
o- dnes trvá: duše, Libuše, ačk
oliv se i v ruk
o- pisech 15. st
ol. časem
ie objevuje. Jir. — 2.
V genitivech jednotného čísla rodu muž. a střed, měkkého zakončení -ia: muža, mužie, srdcie — muže, srdce, slunca — slunce. — 3.
V přechodnících času přítomného: volaja
— volaje, stoja — stoje. — 4.
Ve příponě pod- statných jmen v -aj ukončených: obličaj — obličej;
ale zůstalo v: kraj, stáj, háj, ráj, máj. — 5.
V předponě superlativu naj: naj- lepší — nejlepší. — 6
. V imperativu: sekaj — sekej,
ale zůstalo v: laj, k
aj, taj, hraj, (vedlé hrej). —
1. V kořenech a kmenech asi v polovici 12. století; ale mluva obecná bránila se této změně a v skutku, než dvě století minula, vzala ona z veliké části za své: Ja- romír — Jeromír, Morena —· Morana, — Jir.