2. Však2.
Však, z
všako (zastr
. vsako),
všakť, všakže, všakž, všakož. V obec. mluvě: šak, vz v, vš. V. od veś a jak (m. jako). Ht. Sl
. ml
. 156
., Bž
. 219
. Vz Ht. Sr. ml
. 330. Klade se: 1.
když výrok první za platný připouštíme a spolu jemu naproti něco sta- víme, což též za pravdu stvrzujeme omezu- jíce tím první výrok. A dívám se, jak to s námi prudce jde ne bez lítosti sic, avšak také ne bez strachu. Kom. Někteří s sebou mírněji zacházeli, však hádky a nedoroz- umění prázdni nebyli
. V boji tělestném mnozí raněni bývají, avšak ne hned padají
. Hus III. 308. —
Zhusta se předkládají spojky: a,
ale. Zdaliž neprodávají pět vrabců za dva haléře? A však ani jeden z
nich není v zapomenutí před Bohem. Co jsou spolu mluvili, to na jevo nevyšlo: ale však z toho, co se potom stalo, poznati se mohlo, že jsou o příjezdu krále do Čech rokovali
. Vz Avšak
. Však po ale, vz Ale 9. — 2.
V závětích po větách připouštěcích, řidčeji po větách podmiňovacích. Byť také muž nemiloval tebe, však ty jej miluj. Št. Ačkoliv o tom věděl, však nepřišel. T. Vz Věta připouštivá. Hlédaj, sv. Jan křstitel kaký byl svatý, však umřev nemohl do nebes. Št. Uč. 116
. b. Král Mathias, ač byl vzrostu nevelikého, však měl v sobě mysl velikou. Bart. Ale ač mám na ni mnoho dobrých lidí, však chci od něho jeho právo přijíti; Ač bych měl toho svědomí, však chci míti na panském nálezu dosti. Půh. I
. 135
., II. 307. Neb ač Saul jim za krále dán byl, však se to ne z milosti
, ale z hněvu božího stalo. BR. II
. 7. b. Ale však věz, že, ač Bóh všudy jest, však jinak a jinak. Hus I. 318. A naposledy byť se ujali všichni ti roubové, nebudou však jen zákrskové. Kom. A kdyby stud
měl, však by toho ne- mluvil. Svěd. Ve větách připouštěcích sesi- luje se zhusta v
nicméně však, však vždy přece, s tím se vším. Vodil je v bezpeč- nosti, však vždy předce pokoušeli. Br. — 3.
Předkládá se před větu vedlejší, kterou se věta hlavní místněji omezuje. Tresci syna svého však tak, aby na zdraví škody ne- vzal. Tělu potřebí pokrmu však tak, aby nebylo přecpávání a přelívání. Kom. — 4.
Kdyz výrokům učiněným věty naproti sta- víme, které moc důvodův odrážejících, vy- vracujících i stvrzujících v sobě mají. a)
Po otázkách, na něž odpovídáme. Čemu jest tobě ta péče? Však bez toho býti můžeš. Což ještě potřebujeme svědectví ? Však jsme sami slyšeli z úst jeho. — b)
I po jiných výrocích. Nebeř, však tvé není. Ale bloude
, zde hledíš, však pak zlato jest všecko to. Pí a hoduj, duše má, šak máš dost na leta mnohá. Sš. P. 20. Nic to, má milá, nic to, však to z lidí přišlo, z lidského návodu, poručeno Bohu. Sš. P. 298. Počkaj, v, vy tu nebudete dľho kašu dúchať! Dbš. Pov. I. 489. Neučte vy, strýčko
, vlka do chrasti
, však on tam sám cestu zná; Bože, daj zdra- via a chleba, v. nám viac netreba. Exc. — c)
Zhusta stojí i místo zdaliž ne,
což ne,
či ne a když věta záporna jest, místo zdaž, což,
či. I co pak to? dím já; však jste pravili, že sebou stříleti budeme od jednoho kraje světa k druhému.... = zdaliž jste nepravili. Můj milý bratře, proč jsi ty ho pral ? však jest on tobě jak živ nic neublí- žil. Svěd. 1569. —
Obzvláště se sbíhá v témž smyslu při slovesech uznamenání. Však jsme sami viděli, však jsi o tom sám slyšel, však toho dobře pocítíte atd. Jen strpení, však se to podá; V. se mu dobře stává!; V. já vím, kam to bije; V. já ho dostanu; V. já mu povím; V. vás dobře znám; V. se vy- rovnáme. Us. Dch. Však vám, vy zhniloši! Šd. Cf.
Věta odporovací. —
V. =
ovšem, ano, freilich, ja wohl! A protož takovým v. obyčejem zapsali jsme a zastavili tu ves, že.
.. List z r. 1467
. Tč. A poněž v zemi této obývala v. mnoho let a ten purkrecht od 1. až do 6. súkopa jest prodán... NB. Tč. 168
. Půjdeš? Odpověď: (v)šak. Mor. Šd. Pověz tatíčkovi, aby k nám přišli. Však jim povím
. Mor. Šd
. — Vz Zk. Skl. 556. -561., Zk. Ml. II. 109. -110. Více příkladů vz v Zk. Skl. a v Jg. —
Poznam. Dle Ht. Brs.
263. kladlo se
však vždy tak často za jinými slovy jako s počátku vět. Cf
.: O nichž v. vědomosti neměli; Král v. že by přál sobě; Z Vídně v
. aby neodjížděl; Nic méně však. Skl.
I
. 20., 269., II. 85., 294. a j. Sr. i před- cházející věty. Vz Šak.