DotknoutiDotknouti, dotknu, dotkni, dotkna (ouc), ul, ut, utí a (zastar. dotéci, dotýci, doteku a dotýči), dotkl, dotekl, (dotek, kši, kše), dotčen, dotčení; dotýkati, dotýkávati, doty- kovati. Dotče (zastav. = dotekl). D. (se) = lehce o něco zavaditi, leicht berühren, an- rühren; okusiti, berühren, kosten, schmecken; pomáhati, pracovati o něčem, behilflich dabei sein; sich befassen; krátce se zmíniti, erwähnen, bemerken; viniti, obžalovati, belangen, an- klagen; dorážeti, nahe treten, sticheln; treffen; táhnouti se, vztahovati se, angehen, betreffen, bekümmern; angrenzen, hraničiti. Jg. —
co. Krátce tvé hospodářství dotýkám (o něm se zmiňuji). Lom.
Dotkl se jej, šp. m.: dotkl se ho (gt. ). Říkáme: Dotkl se stolu,
ne: dotkl se stůl. Kv. — (
se)
čeho. Chvála jeho oblakův by se dotýkala. V. Uši jim dolů visí, až země dotýkají. Pref. Jakž sě ten rytieř očí dotče. St
. skl. Dotknu-li se jen roucha jeho, budu uzdravena. Br. Dotekl se úst mých. Br. Ruka boží se ho dotkla. Ničeho se ani nedotknouti. D. Když se nepřítel do- tekl země. Br. Dvojího toliko dotknu
. Kom. Něčí cti
se dotknouti. Dotkni hor. Kat. 1913. D. se neduživého miesta, Št. N. 308. — D. se něčeho (fühlen; okoušeti; pomáhati pra- covati). Jg. — Tebe se dotýče (= tobě při- náleží, k tobě se táhne, das geht dich an). Tu věci obecného dobrého všie země sie dotýčí. Arch. I. 46., V. Aby ten, jehož se dotýče a ježto rady potřebuje. V. O věc, kteráž se tebe nedotýče, nevaď se. Br. Co se mne dotýče
, nemohu jinak mluviti. Br. Dotýká se tu hrdla. Co se dotýká prvního. Nedotýče se mne. V. Tebe se tu nic nedo- týká. Jg. Vsi se dotýkají (hraničí). Jeden kraj dotýká se druhého. Krom že z jedné strany Afriky dotýká. V. Čechy se dotýkají země Saské. Domové se sebe dotýkají. V. — Jel.
, L. — D. čeho
= zmínku o něčem
učiniti. Bart. IV. 4. —
(se) čeho čím. D. se něčeho rukama
, ' V.
, slovy (láti
, dotí- rati)
, V.
, mečem (raniti). Jg. D. se někoho krví (býti příbuzným). Jg. Někoho příbuzností se d. Br. D. se něčeho prstem,
Ros.
, řečí. Er. Nedotýkej se slovy cizí cti. Jd. D. se koho spisem. J. tr. Krátkými slovy se něčeho d. V. Nedávej se s ním v hanění
, aniž ho čím dotýkej. Hlas. Otce haněním dotýkal. Jel. Některými slovy i tvé dotkl osoby. Solf. D. se řečí něčího srdce. Háj. —
(koho) čím (viniti): zlodějstvím
, Pr. měst.
, krádeží
, ha- něním. Jel. Kdež Voleckého lotrem
dotýkáš. Arch. I. 80. Bude-li kdo slovy dotýkati. Jir. dh. — (
se)
o čem. Něco krátce o tom dotknu. Byl. Poněvadž se o těch divech nic nedotýče. Br. Dotkneme tuto o ženách. Plk. O tom do- týká (praví). Plác. — V. —
kde o čem. Ačkoliv
v knihách o pobožnosti běžně se dotýká. V. Poněvadž se o těch divích ani v předcházející knize
, ani od J. Flavia nic nedotýče. Br. O nichž při druhé ctnosti historie dotknuto. Koc. —
na koho. Nařídil
, aby na nevinné nedotýkal (nedorážel
, nenaléhal
, einem
nahe treten). Schön.
, Jd. —
koho na čem (čím). Bližního na cti dotýkal (slovy potupnými. Pr. měst. ). Syr. Koho na pocti- vosti
, na dobré pověsti dotýkati. V. — Plk.
, Th
., Jd. —
koho kde:
u soudu (= viniti). Šm. —
(se) čeho kde: v řeči
. V psaní do- týká dvou osob. Rok. V tom každý dotknouti může rozumu svého
, byť i písmo nebylo (= může s rozumem se poraditi). L. Přímka dotýká se křivky v jednom bodu. Šp. —
se čeho jak. Bez trestu mé cti se dotkl. Ml. Dopustil, aby mne bez viny
před otcem mým dotýkal. V. —
se koho čím proč (
z čeho). Bůh dotýká se nás časnou bídou z nakloněné k nám otcovské vůle své. Kom. —
se o koho. Co se dotýče o kněze Tobiáše. Let. —
s adv. D. se čeho, koho krátce
, sumovně, štiplavě, nenáležitě, V
., hanlivě.