Povinnosť
Povinnosť, i, f. (ne: povinosť), stav člo- věka, když povinen jest, i to, co povinen jest, dlužnosť, die Pflicht, Schuldigkeit, Obliegen- heit, Gebühr, Verbindlichkeit, Pflichtmässig- keit. Jg. P. jest mravní nutnosť či vázanost' založená na uznání důstojnosti lidské. Vz více v S. N. P., ve smyslu podmětném, mravní nutnosť činiti n. opomíjeti, co zákon velí aneb (ve smyslu předmětném) jednání n. opomenutí zákonem přikázané, officium, die Pflicht. MP. 16. P. záporná či negativná (zákaz, das Verbot), tvrdivá či affirmativná (rozkaz, das Gebot), přirozená, kladná či positivná, die unbedingte o. vollkommene Pf., podmíněná či nedokonalá, die bedingte o. unvollkommene Pf.; p. práva, die Rechts- pflicht, p. lásky, die Liebespf., vyšší, die höhere, nižší, die niedere Pf. Poslední pří- čina p-sti. der höchste Pflichttitel. Potýkání-se p-stí =kollise, die Pflichtkollision. MP. 17.18. (Hý.). Vzpříčení-se p-stí, collisio officiorum. Tvá p. tě k tomu vede, nutí, napomíná; k čemuž kdo p. má; z p-sti něco dělati; p-stí zavázaný; tvá jest p.; p. svou činiti. V. Má p. to káže. Us. Dle p-sti; p-stí ně- koho zavázati; p. rušiti, porušiti, konati, vykonati. D. Na p. zapomnělý. Na potomní čas jim za p. uložil; není pilen p-stí svých. Sych. Za p. si klásti, pokládati. Někoho pomstami a odplatami v p-sti držeti. Kom. To p. sebou přináší. Peyt. P. poddaných k vrchnostem; p. na sebe vzíti. Br. P. pl- niti, šp. prý m.: činiti, konati, ale sr.: pl- niti slib, přípověď. V., Kom. Tedy dobře. P. svou na hřebíček pověsiti. Kram. Někomu něco za p. uložiti; nastává mu p.; p-sti ně- jaké někoho zbaviti. Dch. Ke všemu dohlé- dati má jest p. Kom. Lab. 9. P. uvésti; někoho vzíti v p. (rukou dáním); p. k ně- čemu míti; p. vykoupiti, splatiti. J. tr. Z p-sti něco konati, dělati, pracovati, dávati. Er. Z p-sti úřadu. Důvod p-sti, der Verpflich- tungsgrund. Cizinec ... má povinnosť slíbiti králi a vší zemi. Vl. zř. 412., Zř. F. I. B. XV. Než kdyby kněz byl a byl za to žádán, ten každý z p-sti má to učiniti. Zř. F. L Jan Křestitel do posledního okamžiku a do po- slední možnosti p. svou zastával; Ku p-sti své přes veškeren odpor státi máme. Sš. J. 58., 124. (Hý.). P. služby, služební, čestní, obrany, nutná. P-sti své zadosť učiniti. Řd. P. patrná, zjevná, obecní, ku přispívání, vý- kupná (ablösbare Schuldigkeit); z p-sti ně- koho pustiti, propustiti. Šp. Jest má p.; jest mojí p-stí, mám za svou p. to učiniti nebo: abych to učinil. Míti, pokládati za svou p. lépe než: cítiti se povinna, zavázána. Os. P. na někoho vložiti; zpronevěřilý své p-sti; vědomý své p-sti; své p-sti nepamětlivý; nad svou p. zapomnělý; s p-stí se nesrov- návající; p. k dávání zprávy; od p-sti vy- svoboditi, z p-sti vyvaditi; p. míti k něčemu (závazek); p. pro závazek, die Haftungs- pflicht; lhůta k p-sti manské, das Lehens- indult (Verlängerung der Frist zur Ablegung des Lehenseides). J. tr. Na svou p. zapome- nouti; po své p-sti státi, k své p-sti státi; své p-sti věrný. Šm. P. k Bohu, k lidem. Rk. P. k službě vojenské; p. řadová (k řa- dové aktivné službě, Liniendienstpflicht), čsk. — P., úřad, das Amt, der Beruf, Dienst, die Pflicht. Býti v p-sti; p. na sobě míti; z p-sti někoho propustiti, od p-sti osvobo- diti; p-sti své a úřadu dosti činiti; říditi svou p.; p-stí zavázaný. V. Z p-sti někoho ssaditi. Plk. Vzíti na sebe p., povinnosti veřejné (břemena, úřad). J. tr. V jaké jste p-sti? Z p-sti úřadu (úřední). Řd. Z p-sti, ex officio. J. tr. — P., daň, poplatek, die Steuer, öffentliche Lasten. P-sti obecní, ve- řejné. J. tr. — P., přísaha, der Eid, die Eides- leistung. P-stí stvrditi. Ros. P. královskou učiniti ráčil. V. Král učinil stavům p. i také potvrdil svobod. V.