Krájeti
Krájeti, kořen kri, Gb. Hl. 142. K. jest vzorcem sloves páté třídy. Kráj-ím, -íš, -í, -íme, -íte, -ejí; imperat. krájej, krájejme, krá- jejte; přechod. krájeje, krájejíc, krájejíce; sup. krájet; krájel, a, o; krájen, a, o; krájev, -vši, -vše. — Pozn. Podlé tohoto vzorce ča- sují se časoslova, jichžto prvotní samohláska příznačná a přehlasila se v e. Zk. Ml. I. 116. Po měkkých souhláskách totiž uchyluje se čeština od vzoru volati staženinou í m. á z aja a přehláskou e m. a. Vyjma stavěti, věšeti, vra- ceti, klaněti se (Zk. ) a mizeti, z-hrzeti vládnou všecka časoslova, dle, krájeti' časovaná, dél- kou kmenové samohlásky, pocházejíce od sloves prvých 4 tříd vesměs stupňováním a rozlišováním d a t v z a c, s a z v š a z, skupenin st, zd a sl v šť, žď a šl a někdy i hrdelnic v sykavky před ě aneb e místo prvotného ja, jak násl. 1. Z patřících do I. třídy od ba: bájeti a od těch, jichž kořen prvotním i se končí: bíjeti, píjeti (v obecné mluvě také pívati), s-víjeti. — 2. Z II. a III. tř. přešla sem: pobízeti (od pobídnouti), zhr- zeti (od hrdnouti), mizeti (od mhnouti), líceti n. léceti (od líknouti), dohlížeti (od dohléd- nouti n. hleděti). — 3. Nejčastěji dostávají se sem slovesa IV. třídy: obouzeti, vychá- zeti, klízeti, ostouzeti, káceti, uhášeti, sná- šeti, věšeti, překážeti, urážeti, svážeti, pou- štěti, vyjížděti, přemýšleti, zacláněti, skrá- pěti, potápěti, káleti, kráčeti, máčeti atd. od buditi, choditi, kliditi, studiti, kotiti, hasiti. nositi, věsiti, kaziti, raziti, voziti, postiti, jezditi, mysliti, cloniti, kropiti, topiti, kaliti, kročiti, močiti, Ht. Sr. ml. 292. a násl. Vz také Bž. Mluvnici jaz. čes. §. 350. a, násl. — Krojiti, 3. pl. -jí, il, en, ení; krájívati, schnei- den. — abs. Tak krejčí krájí, jak mu sukno stačí. Prov. — co: chléb, sukno (prodávati Boč. 1496. ), obuv atd. Větší řemen krájel, než mu kůže postačiti mohla. Prov. Žal srdce krájí. L. — co čím: nožem; zemi pluhem. Us., L. — se, co komu: hostům pečeni, maso; kupci kůži. D., Us., Rk. On to sobě štědře krájí (něčeho zneužívá). Kom. Kdy- byste se mi krájel, nevěřím vám to. Us. — co na co: sukno na šaty. Us. — co kam: chléb do polívky. Us. Chléb pod polívku (než se naleje). Vus. — se komu od čeho. Srdce se mi krájí od želu. L. — se. Nevě- řím ti, i kdybys se krájel. Us. — co jak. Střela vypuštěná povětří krájí s šibkostí. L. K. koho bez milosrdenství (dříti). Us. Kůži dle míry. — co odkud: řemeny z kůže s tovaryšem krájím. — s adv. Tenčeji krá- jeti musíš (ne tak zhruba lháti). Č.