Daleký
Daleký, dalek, a, o. komp. další (ne: dálší; před -ší kmenová samohláska se krátí, cf. nižší, kratší, bližší, užší. U příslovcí jest kmenová samohláska ovšem dlouhá: výše, hloub, šíře, úže, níže), dalejší a dalečejší. D. = odlehlý, weit, fern.: a) místem. D. cestá. Do dalekých krajin jíti. Br. Odešel na cestu dalekou. Br. Nejdalší moře. Další Gallie (zaalpská). Lepší soused blízký, nežli brat daleký. To ještě v dalekém poli (ne- hotovo, nejisto). Us. D. věc (nejistá)! To jsou věci daleké (nestarejme se o to ještě). Ros. D. strýc, přítel, výklad (z daleka vyvozený), smysl n. rozum (na více věcí a ponětí se vztahující). Jg. O dalekých věcech vysoko se smýšlí. Pk. — čeho, od čeho (varující se toho). Dalecí jsme od obyčejův předkův svých. Sych. D. čeho. Št. — b) časem. Daleké věci opatrujeme a blízkých nevidíme, L. Další starosti o něj nebudu míti. Har. Do mé daleké smrti (i. e. nejdelší). Tkad. —