Doplňováním
Doplňováním (Ergänzung) rozšiřujeme věty, když neúplný pojem časoslov a pří- davných jmen dokonaleji stanovíme. Slovům pak, jimižto se doplňování děje, říkáme předmět (objekt). Řekneme-li ku př.: „Strom nese, holubice je milovna", pozorujeme, že časoslovo „nese" a jm. přídavné „milovna" nějakého doplňku potřebuje, tedy: Strom nese ovoce, holubice je čistoty milovna. Kz. Vz Doplněk. Gb. v Listech filolog. a paedag. II. 126. píše o věci takto: Determinace každého děje může býti trvám jen dvojí: 1. materialní, kterou se děj slovesný co do obsahu svého doplňuje, na př. Bůh stvořil — nebe i zemi a 2. formalní, která udává věci mimo obsah děje slovesného, tedy okol- nosti, za kterých se děj slovesný vyslovený sbíhá, na př. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Podlé tohoto rozdílu v determinaci rozdělují se také rozvíjející výrazy v pří- sudku; ty, které vyslovují determinaci ma- terialní, jmenují se doplňky (předmět jest jedním druhem doplňkův); ty pak, které de- terminaci formalní vyslovují, jsou příslov- ková určení. —