G
(G je souhláska hrdelní. Průlina, kterou se béře proud mezi kořenem jazykovým a zadním patrem i čípkem, jest při g a k úplně zatarasena, ale jen na okamžení a protrhuje se toto zatarasení při g mírným, při k prud- kým proudem. Gb. Listy filolog. II. 155.; Uved. do mluv. čes. 14. V jazyku českém záhy nechuť k tomuto zvuku vznikla. Zk. V LS. a v Ev. g ještě výlučně se čte, ale v latinských listinách z 11. a 12. stol. vět- ším dílem jen u vlastních jmen začala pa- nující čeština velmi časně g jinými hrdel- nicemi zaměnovati, a sice 1. v původních slovanských slovech pravidelné hláskou h, řidčeji k: hlava, hora, m. glava, gora; mozk, obyčejně: mozky m. mozh, staroslov. a na Slov. mozg, mozgy. Ht. Zv. 98., 99. Vz Gt. F. 95. Od 13. stol. přešlo g všude ve va- nuté h nebo k. Zk. Vz Šb. Lit. str. 19. — 2. V cizích, práva domácnosti požívajících slovech též pravidelně hláskou h, zřídka k a j: hrabě z Graf, pohan z lat. paganus, varhany z řec-lat. organum, řehola z lat. regula. Ht. Zv. 98. J m. g slyší se hlavně ve východ. Čech.: majistrat m. magistrat. V Krkonoš. Vz J. Hebrejské, latinské a řecké g zvlášť před samohláskami mění čeština v j: anjel (anděl) z angelus, Jiří z lat. Georgius, Majdalena. Jir., Ht. — 3. U slov později vy- půjčených g se udrželo: granát, grunt, galeje, gamzík, groš. Ht. Zv. 98. — Slovenčina uherská i moravská a Valaština proměnila g také v h, ale nejeví proti němu tolik nechuti jako čeština a namnoze je podr- žuje i v původních slovech: rozga vedlé razga (rozha), golinec (holé ptáče) vedle ho- linec, gyzdavý vedlé ohyzdný, kliag (coa- gulum, syřiště, cf. čes. klíh), gríb vedlé hríb. Dle Ht. Zv. 98. — 99. Grajcar — krajcar — krejcar z lat. crucifer, Hš., cingať — cinkať. Šb. Tak také v Přerovsku a Opavsku: ran- ziga, Veroniga m. musika, Veronika. Šb. Ostatně i v češtině štítí se ho více pí- semní čeština než ústní, jelikož v této na př. kdo, kde, kdy znějí jako: gdo, gde, gdy. Ht. V Hostimi říká se: gřích, gřešiť m. hřích, hřešiť, Hš.; na Mor. gabám (hmatám) atd., vz mnohá taková slova v slovníku. Ve vých. Čech. g 1. m. h: vozger, vozgřivej kůň; 2. m. k: gdo, gdoule, Jir.; na Mo- rave: cigán. Šb. — Naopak stojí g místo původního k u starých v: gdy, nigdy m. kdy, nikdy a v podobných. Vz Ht. Zv. 106. — V nářečí maloruském a běloruském, pak ve velikoruském podřečí novgorodském pů- vodní zvuk g též přešel ve zvuk h, ačkoliv známka se nezměnila. Zk. — G se přetvo- řuje v ž a z. Cf. granum — zrno, Gold -- zlato, žába — skr. gabh (po něčem lapající), lit. geležis, gyvata — železo, život, glans — žalud, yvvřt — žena. Ht. Zv. 99. Želva, řec. /ř/. ts- (z glifAi'?). Vz více v Gt. F. 95. a násl. —