KynoutiKynouti. Vz Šf. III. 508
., Bž. 188., 46., 47.
—
abs. Ňádra kynoucí, schwellender Busen. Dch. Ten jen kyne (tloustne). Us. Rgl. —-
komu. Břeh toužený nám kyne. Osv. VI. 463. Kyne mu skvělá budoucnost Us. Pdl. Tam ti spásy kyne ratolesť. Čch. Bs
. 88. —-
čím. Ňadra tvoje rájem kynou. Vrch. A jak vzbuzení, zda kyne vstříc nám novým životem? Vrch. V tom Juřík kynul mečem a zahasil světlo
. NB
. Té. 72. Král rukú kynu. Rd. zv. 776 —
kde.
Kde kyne jistota
, že .
.. . Šml. I
. 40.
V levo kynul rozhled do lesa. Šml. —
k čemu. K. ně- komu k odchodu, Šml.
1. 110., k pozdra- vení. Vlč
. —
jak: rukou vážně, Čch
. Bs. 55., někomu milostivě. Šbr. —
odkud. Jehož (hroznu) zrna
s jedné stopky kynou. Kká. K sl. j. 210
. S oltáře mi anděl kyne. Osv. VI. 594. Cizí tvář mi kynula vstříc
z vody zrcadla
. Vrch. —
proč. K. někomu
na pozdrav. Šbr. Zaj. 678.