2. Spěti2.
Spěti. Mkl
. Etym. 317. b , List. fil. 1883. 453. —
kam (jak). Vlna
do dálky spěje;
V dál koráb spěje; Vždy stejným rhythmem vlny spějí
k břehu; Vždy výše anděl spěje vzhůru; Směle nožka spěje
na ně (stezky); Duch lásky
nade spoustu spěje. Osv. K cizím břehům s. Kká. K zá- letům spějí mládenci. Hdk. Ať šťastní spěji
v slunný jih Klš. Spěl
v tichém letu orel k obloze. Vrch. Ku pomáhání s. Ž. kl. 69.2.
— kde komu jak. Nade hlavou čas mu spěje letným křídlem. Vrch.
— kudy (jak odkud). Tak směsí pustou volným krokem spě
i; Horský ručej
přes balvany
v ples- ném tanci spěje
v dál; Vzpomínky jeho hlavou spěly. Vrch.
Z chrámu hlavním spěla vchodem. Hdk.
— jak. Zvěsť radostná tu větrem spěla. Exc.
— s kým. Myšlénky mé, ó vlnky, spějí s vámi. Kyt. 1876. 80.