ZahořetiZahořeti, 3. os. pl. -ří, hoř, hoře (íc), el, ení;
zahořívati, zahorovati =
počíti ho- řeti, anfangen zu brennen, sich entzünden, anbrennen, in Feuer o. Flammen gerathen;
zapáliti se, sich entzünden, entbrennen;
hor- kem pojíti, durch die Hitze verderben, von der Sonne verbrannt werden. Jg. —
abs. Zahořela sláma, chalupa. Us. Ta žena za- hořela (dýmem z uhlí se zadusila). Sych. Zahořelo obilí (horkem pošlo). Plk. —
komu. Zahořela mu hlava (zapálila se). Ros., Šd. Tak tvář mu zahořela, zrak se rozplanul. Kká. Td. 167. Šuhaj naraz vám zahorí. Kyt. 1876. 17. —
co komu. Bližně nám umřelo
, on (otec) si to tak zahořel, že až posud je darebný (chorý). Slez. Šd. —
nač: na hlavu (za příčinou horka, výparů horkých bolesť v hlavě míti). Us., Lk., Jrsk. —
čím. Za- hoříte tu horkem. Us. Šd. Cit lásky, jímž zahořelo srdce její. Šml. Zahor (zahoř) po- mstou, kde je zrada. Na Slov. Tč. Obzor lunou zahoří. Vrch. Zahořel jsem láskou horoucí. Kom. —
od čeho: od slunce, L., Lk., od horka, Us., od uhlí (udusiti se). Lk. —
čím ke komu: milostí, láskou k ně- komu. Us., Jg., Trip., Br., Vrch., BR. II. 635. b. Zahořuje k Pánu ohněm serafina. Sš. Bs. 62. —
čím proti komu: zlostí. Kom. Tito (Hellenisté) proti němu (Pavlovi) takovou záští zahořeli. Sš. II. 17. Lutoval dievča a za to pomstou zahorel proti Ludo- morskému. Lipa 317. —
čím proč. A že
ze vděčnosti takovou láskou ku Pavlovi z-li. Sš. II. 48. - -
kde. Na peci horkem z. Us. Vck. Z-la
ve tváři zlostí (zarděla se). Sá. Políbení z-lo mu na rtech. Sá.
Pod řasou mu z-la slza; Z-řel mu ruměn v tváři. Kká. K sl. j. 28. —
jak (kde,
proti komu). Z. jasným plamenem. Mj. 38. I antimonový prášek zaboří v něm (v chloru)
v skvělou bílou hvězdu. Mj. 38. Anděl z tvého zápalu zahoř v boží pochvalu. Sš. Bs. 27. Proti němuž (Pavlovi) židé až na smrť zahořeli. Sš. Sk. 269. —
kdy. V noci kouřem a horkem na hlavy zahořeli. Us. V jizbě si zatopil a
do rána zahořel. Us. Šd.