Lučiti
Lučiti, il, en, ení; loučeti, el, en, ení; lučívati = z luku stříleti, házeti, mit. dem Bogen schiessen, schleudern, werfen. V — čím za kým: tesákem. Svěd. — čím kam (hoditi). Když za stolem sědem, inhed na sie lucerny (lučíme) chlebem. St. skl. Luč na ni kamenem. Hus., Let. 4. Chtěl Amor 1. šípy do starých. Tab. L. do cíle. L. Šlechta se vždy ku cti lučí (kloní). Alx. 1099. — odkud (kam). Z dálky 1. Krok. Kamenem z jedné věže lučil na druhú. Martim. Anděl lučí z oblaka prudkým hromem v ty hřeby mezi ta kola. Kat. 2874. — co kam. Luč (vrz) na Hospodina péči tvú (m. svou). Žer. — se proti komu = mrštiti se, nahoditi se. Kat. 2162.