LučitiLučiti, il, en, ení; loučeti, el, en, ení; lučívati = z luku stříleti, házeti, mit. dem Bogen schiessen, schleudern, werfen. V —
čím za kým: tesákem. Svěd
. —
čím kam (hoditi). Když
za stolem sědem, inhed
na sie lucerny (lučíme) chlebem. St. skl. Luč na
ni kamenem. Hus., Let. 4. Chtěl Amor 1. šípy
do starých. Tab. L. do cíle. L. Šlechta se vždy
ku cti lučí (kloní). Alx. 1099. —
odkud (kam).
Z dálky 1. Krok. Kamenem z jedné věže lučil na
druhú. Martim. Anděl lučí z oblaka prudkým hromem
v ty hřeby
mezi ta
kola. Kat. 2874. —
co kam. Luč (vrz) na
Hospodina
péči tvú (m. svou). Žer. —
se proti komu = mrštiti se, nahoditi se. Kat. 2162.