PěknýPěkný, pěken, kna, kno. P.,
na pohledění libý, krásný, sličný, ozdobný, hladký, čistý, fein, glatt, schön. Jg. P. ženská
. D., panna, oděv ; pěkného obličeje, vzezření; pěkné postavy a krásy, p. tváři, V.; p. dům, D., p. zahrada, šaty, nářadí, obraz, strom, vlasy, barva, kůň, ruka (písmo), krajina, město, hodina (tanec po mši o posvícení), Us., tělo. Har. Vyletí (duše) pěkným táhlým hrdlem. Rkk. Pěkné se samo chválí. Ros. Kdo pěkné šaty miluje, nerád se v mysli snižuje. Jg. S pěkným na vrch (umí opremovati)
. Č. Pěkná duše pěkné tělo. Č. Pěkný jako anděl. C. Pekná ako ľalija; pekný ako makovicka. Mt. S. Na p. kvítek i včela letí. Pk. —
na co : na pohled. Us. Město na pohledění p. Kom. L. 12. —
v co,
v čem, p
o čem: v tvář, v tváři, po tváři. V. V divy pěkné stavení. Putování svatých. 60. —
k čemu. Ku podivu p. D. Ta věc malá a ( = ale) k oku pěkná jest. Zyg. (Zk. Skl. 214. b.). Vz Hezký, Tělo. —
P.,
příjemný k slyšení, k cítění. P. hudba, píseň, hra, hlas, den, povětří, Us., čas. V. Šuhajko! pekného si mena (jména). Ht. S. 208. — P.
, vztahem k duši a jakosti její: moudrý, ušlechtilý, slušný. P. myšlénka, odpověď, kniha, kázání
, čin, skutek, duše, Us., p. a hodná práce, p. řeč, V., vědy, literatura, písemnictví. Nz. —
Zvl.
vzhledem na smysly a obraznost. P. pří- roda, umění. Nz. —
P., dobrý, přívětivý, příjemný, milostný, sanft, gütig, schön, fein, artig. Jg. Slov pěkných podávati. V. Hla- dovíté břicho nedá se slovy ani pěknou řečí spokojiti. V. Namluvil ho pěknými slovy. Sych. —
Intens. Pěkná to summa; p. to peníz, groš (mnoho peněz). Ten sebere pěkně pe- níze. Us. Osmdesát let, pěkný to věk. Us. —
P.
, žádoucí, dobrý, gut, schön. P. příležitosť. Kdyby na pěkně sem přišel
, nebude z toho nic. Us. —
P.
ironicky. Pěkná na opak ( = nehezká). Č. Pěkný jako řiť na opak. Na Slov. Pěkný jako posrané dřevíčko po dešti. Lb
. To je pěkný ptáček
, pěkný kvítek (dobrá kopa, čtverák, štvaný šibal). To by bylo pěkné! D. To by byla p-ná věc! Dch.
Pektin, u, m., z řec., rostlinný rosol. Vz Sfk. 562.