RozsouditiRozsouditi, suď, soudil, zen, ení;
roz- suzovati = rozhodnouti, rozeznati, entschei- den, erkennen, rechtsprechen, urtheilen;
roz- mysliti, rozeznati, urtheilen, beurtheilen, überlegen, nachdenken. Jg
. —
co: odpor, rozepři, V.; spisy, díla. D. Nechtí nyní prae- lati, aby sv. písmo r-lo
pravdu, ale aby oni sami súdili; Poručil, aby on r-dil tu křivdu. Hus I. 60
., II. 121. Rozsuzoval minulé (roz-
mýšlel o tom)
. Jel
. Anděl Páně zatroubí, pán Bůh všecky rozsoudí
. Sš
. P. 777. Úřed- níci mají tu při r-ti. Arch
. II. 106
. A jakž je brzo r-dí
. Alx. (Výb. I.
138
.). Cf
. Mus. 1878. 552
. —
podlé čeho. Aby podlé toho páni r-li. Půh. I. 205., 207. (r
. 1407.)
. Podlé pravdy písma r. Chč. 300. —
oč. Kterak je o to podlé práva r. máme. NB. Tč. K súdu stávati má, dokudž o to rozsouzen nebude. Vš. 4. —
(koho) v čem. Protož rozsuď mú zlosť v tom a každého ďábla. Hus III
. 245
. (Přisahati) v sudě, t. j. aby r-dil v roz- umu, aby nepřisahal i pravdy, jediné pro připuzenie atd. Hus I
. 99. —
co mezi kým, mezi čím. R. mezi stranami. V. Mezi zlým a dobrým r. nemohla (jedno od dru- hého rozeznati)
. Br. Ta věc byla mezi nimi rozsouzena. Půh. I. 205. —
o čem. Co máme o snech r.? Reš. Soudný ústav ten (areopag) o vraždách atd. rozsuzoval. Sš. Sk. 205. (Hý.)
. —
koho čím: spravedlivým soudem
. Lib. S. R
. koho soudem
. Pulk. —
co skrze koho: skrze vyšší
. Št. Kn. š
. 118
.