PluhPluh (v obec. mluvě: plouh), u, m
., vok. sg. pluhu. V. P., plug?, lit. plugas, lat. aratrum, z plu (plu-ji) rozšířeného hláskou
g, jako sluha od slu = poslouchati. Tedy je rozrývání vody přeneseno na rozrývání země. Z čes. pluh vzniklo dle Grimma a Schl. něm. Pflug; Mkl. naopak myslí, že pluh z ném. Pflug povstalo. Vz Mz. str. 67
., Plouhati. Mohlo by se též odvoditi od pl?g (plzati i plězati =
?????, serpere) stupňováním ? v
u, plug? = pluh. Bž. —
Částky pluhu; Plaz (ná- hlavní), na plazu
radlice (lemeš), za radlicí v plazu v levo,
slupice n.
cluba, kleče (těhle, nožice, sochy), odháňka (hrnačka, hrnovačka, odhrnovačka, rozhon,pravá deska); hřídel spo- juje
zadek s předkem ? má dírky, do kterých se strká
pověrák (poděrák, potykač, popek, zapí- rač); hřídel leží z předu na
zhláví. V hřídeli je
krojidlo (krajadlo, čeřislo, čertadlo). Houžev objímá za pověrákem hřídel a spojuje kolečka s pluhem. Pod zhlávím na nápravce je
drábec (vz Ploužně) s
příhonkou (klínem).
Otkou (botkou) sestrkuje se s desky a slupice při- lepená země. Vz S. N. Pluh skládá se z
klečky (
klačky,
těhlí,
tíhlí = držadel), která obyč. na hřídeli upevněna jest; z
radlice (rádla, lemeše), která zemi krájí a
rozhonu (odhrno- vačky), jež zemi rozoranou odhrnuje; před radlicí je
krojidlo, krojadlo, kraják, čeřislo, čeřeslo, črtadlo) i. e. nůž kolmo dolů stojící; napřed bývají
kolečka (plužiště, plužňata, kolčata). Pt. Držadla u pluhu:
kleče (křivá držadla),
sochy (rovná držadla u rádla),
nohy, nožice, těhle, tihle, votka; pravá kleč:
ná-
ruční n.
brázdní, levá:
podsední; dřevo, na jehož konci (plazu, plužní hlavě) bývá radlice, slove také
kleč n. kleče. V.P. s dvěma deskami, s deskou předavací. Šp. Vz Kleče, Deska, Odháňka (zaznamenáno tam, co jest sháněčka n. odháňka
, slupice, socha), Plužní, Potýkač. U p-u:
ře
dil,
Maky, radlica, od- valnica, krojidlo, kolca, otka a
klučka. Na Ostrav. Tč. P.
s kolečky (s plužšťaty), bez ko- leček (houpavý a chodákový). P. chebský, ron- šperský příčníkář, hohenheimský, brabantský, anglický Hovardův; rádlo, ruchadlo (od r. 1828. od bratří Váverkův), parní. Dvě dřeva, na kterých se p. na pole smýká:
svlak. Vz více v S. N
. VI. str. 459. P.
sněhový. Vz KP. II. 375
. P.
český,
Fowlerův, grignonský, indický, Kleyleův, první, římský, řecký, Weissův. Vz KP. III. 222. a násl.
Pluh na kolečkách, Räderpflug;
na kolečku, Radpflug;
p. chodákový, Stelzpflug
;p.houpavý, Schwing- pflug;
p. dvojitý, Doppelpflug;
p. obrtlivý, Wendepflug;
p. na jho, Jochpflug;
p.
rýhov- ník, Rajalpflug;
p.
prohlubník, Tiefpflug;
p. podryvák, Untergrundspflug, Untergrunds- wühler ;
p. půdu rovnací, Planirpflug;
p. ovorá- vací, Behackpflug;
p. okopávací (přihrnovací), Häufelpflug;
p. postrkovací, Schubpflug. Pta. Do pluhu koně, voly zapřáhati, zapříci. V., Kom. J. 389. Od pluhu na knížectví byl po- volán. Pulk. P. zasaditi Šp. Kdo za pluhem kleje, zlé semeno seje. Č. Město k pluhu od- souditi (aby s prstí se srovnalo, sbořilo). V. Čím kdo pluhu bedlivější, tím zisk hotovější. Pk. Mnohý, jejž p. obohatil, nyní se za něj stydí. Vz Osud. Lb. — P.
, chléb, živnosť. Der Pflug, das Geschäft. To jest můj pluh (tím se živím). Ros. — P.
, míra polní, ein Ackermass, Že ke dvoru jsú dva pluhy polí. Půh. brn. 1447. f. 79. Vz Gl. 233.