MluvaMluva, vz Mkl. Etym. 187. M. bohoslu- žebná, Hnoj. 6., spisovná, Schriftsprache, básnická, Us. Pdi., charakteristická, případná, přesvědčivá, vnitřní pravdou oživená, Mus. 1880. 271., ušlechtilá, vybroušená, uhlazená, Us., posunky, očima, Dk
. P. 93
., stilisovaná, Dk. Aesth. 243., očí, Dk., Kká., rukou, Dk., lidu či obecná
, Nz., dětská, vz Brt. Dt. 17. Ohňová m. Ž. wit. 118. 140. Mluva členitá, obrazná
. Jg Slnosť. 62., 79. Ryzosť, lahoda mluvy. Mus. 1880. 271. Stupeň mluvy: cito- slovný (interjektionalní, pathognomický), zvukodobný (onomatopoeický), přemítací (reflexivní). Dk. P. 93. Pakli jest prodala muže mající (vdaná) a ve dsky vložila, do- kudž jest, muž živ, nemá o tom mluvy. Půh. II. 328. Bujný oř jest mluva naše atd. Č. Rž. XCII. O tom by mohla m. býti. Krist. M. ptačí. Vz Brt. v Km. 1886. 358. a násl
. O básnické m. vz v Vor. P. 11., o ryzosti mluvy v Vor. St. 16., o její určitosti ib. 20. O původu a vývoji mluvy vz List. fil. I. 4. n. —
M., der Dialekt, die Mundart. M. toskanská. Mour. Cvič. kn. 6.