Despota
Despota, y, m. (despot, a), z řec. Despot-a, gt. -y, dat. -ovi, akk. -u, vok. -o, lok. -ovi, instr. -tou; pl. nom. -ové, gt. -ův, dat. -ům, akk. -y, vok. -ové, lok. -ech n. - ích, instr. -y. Skloňuje se tedy v sg. dle „Žena", ale v dat. a lok. sg. a v plur. dle „Páv". Ostatně vz A (O skloňování jmen v -a ukončených). D. = pán; hospodář; za řeckých císařův titul princů, spoluvládců, náměstníků pro- vincií, patriarchův; nyní libovolný vladař, urputný svévolník, jenž bezohledně vůli ji- ných si podrobuje. Gewaltherrscher. S. N.