DespotaDespota, y, m
. (despot, a), z řec. Despot-a, gt. -y, dat. -ovi, akk. -u
, vok. -o, lok. -ovi, instr. -tou; pl. nom
. -ové, gt. -ův, dat. -ům, akk. -y, vok. -ové, lok. -ech n. - ích, instr. -y.
Skloňuje se tedy v sg. dle „Žena", ale v dat. a
lok. sg. a
v plur. dle „Páv".
Ostatně vz A (O skloňování jmen v -a ukončených).
D. = pán; hospodář; za
řeckých císařův titul princů, spoluvládců, náměstníků pro- vincií, patriarchův; nyní libovolný vladař, urputný svévolník
, jenž bezohledně vůli ji- ných si podrobuje. Gewaltherrscher. S. N.