1. Leč1.
Leč, spojka, z
le-
če. Jest
1. moci roz- lučovací, spojkou výčtu, odděluje protivné sobě věci téhož rodu, které v skutku se sbíhati mohou a znamená
a) v otázkách roz- lučovacích: či, čili. Nevím, byl-li jeho žákem leč nic (čili nic);
b)
ve
větách rozlučovacích jest, když mezi členy rozlučenými stojí =
nebo, aneb, něm. oder, lat. aut. Chovej dobře zboží svého velikého leč malého (nebo ma- lého).
Aneb stojí přede všemi členy, něm. es sei denn — oder, ob — ob, lat. sive — sive. Leč stár, leč mlad, toť každého nalezne smrť. T. Však leč libo, leč nelibo nepřátelům jeho, on kraluje. Zk. Místo indik. stává i
imperat. Kdo sám sobě hřímá, tomu bouře nic neod- jímá, leč buď léto, leč buď zima. V druhém členě stává i spojka
aneb m.
leč: Což kážeš koli, to ze mne vše učiníš, leč mne zahubíš aneb živíš. —
2. Jest moci vylučovací n. vy- míňovací a liší se od leč ve větách podmi- ňovacích tím
, že je ve větách vymiňovacích moci zapírací. Stojí:
a) po větě záporné, něm. es sei denn wenn, es sei denn dass, ausser wenn, wenn nicht, ohne dass, lat nisi.
S indi- kativem, když se věc za jistou
, skutečnou po- kládá
. Stavitel nestaví nic
, leč základy po- loží
, aby stavení na čem státi mělo. Kom. Rozkázal (mu)
, aby prve
, leč on se z lovu navrátí
, mše nesloužil. V. A my jsme jemu pověděli
, aby toho nečinil (těch dětí nepro- pouštěl)
, leč tu rodičové jich budou, aby snad někam nezašly. Svěd. 1569. Doma, leč s nebezpečenstvím hrdla, zůstati nelze. V. Žádný bezpečně cestou projíti nemůže leč zbrojný a silný. V. —
S konditionalem, když se věc za pouze myšlenou klade. Toho úřadu podruhé, leč by od prvního deset let prošlo, nikdo na se nebeř. V. Mimo to klade se, když
jméno následuje
, něm
. als,
ne —
le
č, něm. nur. Nikdy nehrá leč s dobrými přá- tely. —
Zápornosť bývá často zakryta v otázce aneb ve způsobu myšlénky. Kdo jest dobrý
, leč moudrý a kdo moudrý leč dobrý? Byla řeč o tom
, leč bych se byl přeslechl. Přivykli tomu mnozí
, aby král málo vládl a rozka- zoval
, leč pokud
by mu sami vyměřili. Bart. Aniž pokoje a poopravení čekati lze, leč až lehneš v hrobě. Kom. —
b) Po větách tvr- dicích: kromě že, jediné že, jediné, jenom. I učinil jim zájem všem stád a koní, leč ně- kteří s koňmi ujeli do lesův (kromě že ně- kteří.... jenom někteří... ). Uhři mnozí hodnou také záplatu v té bitvě vzali
, jsouce zmordováni a zajati s několika biskupy, leč kteří z toho vojska
před bitvou ujeli. Bart. 224. 7. —
3. Jest moci odporovati, zname- najíc:
ale, avšak. To vím
, že nebožka
pově- děla, že svým dcerám nechce nic odkázati, že jsou odbyty; leč tomuto děvčeti, bude-li jí poslouchati, že jí chce něco učiniti (ale, avšak tomuto etc. ). —
4. Jest moci podmi- ňovati ale řidčeji. Vz Věta podmiňovací.
Klade se, má-li se naznačiti, že jediné vy- plněním podmínky ve větě podmiňovací obsa- žené výrok věty hlavní platnosti nabývá
. Kos.
Klade se: a) Když věta hlavní tvrdicí jest a spojka leč tvrdící smysl v sobě drží a jest =
ač. Leč ty sám zahyneš, toť mysl neb duše zahyne. Mudr. —
b) Když věta podmíněčná spolu rozlučovací jest aneb dis- junktivní, tedy:
leč —
leč, sive — sive, něm. ob — ob, es sei — oder, es mag sein — oder. Leč bdí, leč spí člověk, ti běhové v něm nepřestanou
. Št. —
Ale místo dru- hého leč klade se také:
aneb. S konditiona- lem: Lečby jemu země byla
velmi líbezná, tuť na rok neb na dvě léta potrvá a potom zahyne (= i když by... ). — Vz Konditio- nal. VI. 3. —
Pozn. Spojka ta sbíhá se i ve spojení
s jinými částicemi a to:
a) leč-li, leč že, leč až, leč když, leč kromě = jediné-li, jediné že, jediné až, jediné když, jediné kromě. Nebyla-lis podobná hovádku, leč že postava rozdílná jest? Přirození ovoce neod- mítá, leč až dozrá, aniž ptáka z hnízda žene, leč když se létati naučí. —
b) Spojení
jediné —
leč = jediné když, j. až, j. že. Mocí sobě těch věcí vzíti nemůžeme, jediné leč co vy- prosíme
, to míti budeme. — Zk. —
Leč při komparativu vz Komparativ. — P
ozn. Nemaje ničeho leč dvou rukou
šp. m. leč dvě ruce (i. e. má; v druhé větě jest sloveso kladné). Brs. 98. Vz Než.