Blána
Blána, blanka, blanečka, v, f., mázdra, die Haut, das Häutchen, zartes Fellchen. O krácení á v a vz A (ve skloňování). - Blány a) syrovátečné, pohrudnice, pobři- šnice; b) slizné; c) šlachovité. B. bubín- ková, uspávací, pokostnice, podlebnice, bílá-, cévnatá, demoursová (rohovka), rohová, Duhová, síťová n. nervová, zárodková, S. N., žilnatá (cévnatá), Nz., břišní, kyšková (das Gekröse), prsní, hrudní, podžeberní, kloubní, panenská (hymen), srdečná, tvrdá, pavuči- nová ; na očích: bílá (bělmo), rohová, žil- natá, duhová, (hroznová), sítná n. sítková, (sítnice), pavučinová, nervová; — zorničná. Jg. — B., kůže. Aby dal Kačce blány krá- líkové za půldruhé kopy gr. Záp. měst. 1449. — B., choroba oka: Lékaři blanku s očí shánějí. Jg. Má blanku na očích (nevidí n. nechce viděti). L. — Blanka = pergamen ku psaní. Rkk. Nenie pérce, nenie Blanky. Rkk. 66. — B. ve dřevě ( pod korou, Span, Splint). V. Blánu odsekati. Šp. — B., měkký kožich. V.