1. Hoře
1. Hoře, e, n., hořkosť a bolesť srdce, Jammer, Leid, Herzleid, Gram, Wehmuth, Harm, Leidwesen, Weh. Jg. Srdce pohrúžená v hoři. Rkk. Hořem nyju. Rkk. Lítost' a h. nad hříchy, z účinku; h. míti; hořem rukama lomiti, v prsy se bíti, v hlavu se bíti; hořem obklíčený a zbědovaný; hořem umříti. V. Hořem hynouti. Ml. Otce hořem nad ztrátou syna ztratili. Har. Samého sebe hořem na hrobě dcer svých zabil. V. Něco si v h. vzíti. Záv. Hořem císařství s sebe složil. V. Žalo- stivé h. K jeho hoři se mu posmívají. V. Z h. do nemoci upadl (n. hořem). V. Z hoře se oběsil. Plk. Neby (nebylo) dosti ot bliž- niech hoře. Alx. I by hoře hora vsielio věčšie. Rkk. 49. V hoře sobě něco vzíti, sich worüber grämen. Us. Hořem téměř sobě hrdlo odjala. V. Aniž to buď tobě k hoři. Lom. Hánlivé řeči na h. si bráti. Kram. Ach ouve na mé h. Ros. Ach nastojte na mé hoře. Bib. Nastojte mého hoře. Sych. Ach mého h. Kom. H. ptencem, k nimže zmija vnorí; h. mužem, imže žena vlade! L. S. (Rkk. 74. ). Cizí h. lidem smích. Vz Neštěstí., Lb., Jg., Č. Zví, po čem h. platí (pykne). Vz Vyhrůžka. Lb. Zvíť, po čem platí, když hoře postříhají. Reš., Č. Vz Škoda. Hořem n. z h. nespati. Rk. Tě řeči mě hoře. St. skl. Železo rez sžírá a srdce hoře svírá. Pk. — Kat. 2801.