1. Hoře1.
Hoře, e, n., hořkosť a bolesť srdce, Jammer, Leid, Herzleid, Gram, Wehmuth, Harm, Leidwesen
, Weh
. Jg. Srdce pohrúžená v hoři. Rkk. Hořem nyju. Rkk. Lítost' a h. nad hříchy, z účinku; h. míti; hořem rukama lomiti, v prsy se bíti, v hlavu se bíti; hořem obklíčený a zbědovaný; hořem umříti. V. Hořem hynouti. Ml. Otce hořem nad ztrátou syna ztratili. Har. Samého sebe hořem na hrobě dcer svých zabil. V. Něco si v h. vzíti
. Záv. Hořem císařství s sebe složil
. V. Žalo- stivé h. K jeho hoři se mu posmívají
. V. Z h
. do nemoci upadl (n
. hořem). V. Z hoře se oběsil
. Plk
. Neby (nebylo) dosti ot bliž- niech hoře. Alx. I by hoře hora vsielio věčšie. Rkk. 49
. V hoře sobě něco vzíti, sich worüber grämen
. Us. Hořem téměř sobě hrdlo odjala
. V. Aniž to buď tobě k hoři. Lom. Hánlivé řeči na h. si bráti. Kram
. Ach ouve na mé h. Ros. Ach nastojte na mé hoře. Bib. Nastojte mého hoře. Sych
. Ach mého h. Kom. H
. ptencem, k nimže zmija vnorí; h. mužem, imže žena vlade! L
. S. (Rkk. 74
. ). Cizí h. lidem smích
. Vz Neštěstí.
, Lb., Jg., Č. Zví, po čem h. platí (pykne). Vz Vyhrůžka
. Lb. Zvíť, po čem platí, když hoře postříhají. Reš., Č. Vz Škoda. Hořem n
. z h. nespati
. Rk. Tě řeči mě hoře. St
. skl. Železo rez sžírá a srdce hoře svírá. Pk. — Kat
. 2801.