ŘídkýŘídký; řídek, dka, o; kompar. řidší, řidčí, řidčejší, Jg., Gb., cf. Daleký; řidší, D., Gb. (vzŘíditi); tvar řídší stvrzuje slov. řiedší, zastr. řiezší (o 7 vstup.); poněvadž í v řídký povstalo prodloužením z e (a ne z i), mělo by místo řidší býti: ředší jako bělejší od bílý. Ht. Sr. ml. 222. Řiďoučký, řiďoučký, řiďounký. li., stsl. r?d?k?, koř. rôd? z erd?, jak viděti z lit. erdvas. Sr. lat. rarus, řeč. á(jaió? a lit. rétis, das Bastsieb, retus locker. Mkl. B. 256., aL. 31., 50. Ř. = nchustý, dünn, schütter, nicht dicht, nicht dick, te- nuis. Řídký jako houba. V. Ř. strom, tráva, vinice, Ros., cezák. Sych. Jest na řídkém řešetě opálán (ještě málo vycepován). Ř. hřeben. Us. Hustá služba, (mnoho práce), řídká (rozedřená) sukně. Koll. Můj milý ta- tíčku Kačenka je řídká, jakby byla živá. Sš. P. 125. — O tekutinách, dünn, dünn- flüssig. Ř. pivo (ředina), polívka, bláto. Ros. Dobrá vůle koláče jí, zlá hlavu tepe a řídké pivo pí. Prov., Jg. — Ř., nemnohý, nečastý, nicht oft, selten, wenig. Když se kdo roz- nemohl, řídký z toho vyšel. Let, 440. Ř. obcování, pospoj. Dch. Řídcí z nich šediví se nacházejí. Ler. Žeň jest mnoha, ale děl- j níci řiedci. ZN. Věrný přítel řídký. Ros. Nyní řídcí jsou, kteří by se na slovo boží doptávali. Br. Ku podivu řídcí. D. Řídcí synové otcům podobni bývají. Mnozí se holí, řídcí světí (každý se za kněze nehodí). Prov. Jg., Šm. Kněžie ustaviční v ulicích, řiedci v kostelech jsú; Kněžími pln jest svět na- plněn, avšak ve žni boží řiedký velmě na- lézá se dělník; Velmě jest řiedké, aby bo- hatí rádi umřeli. Hus. II. 66, 323., I. 284.
