Dost
Dost, lépe dosť (Km. ), dosti, m. dosyti (do sytosti), y se vysulo. Vz Y. Ht., Kt. Adv. = tolik co potřeba, více netřeba, genug, ziemlich. Bohatý nemá nikdá dosť. Prov. Když je dosti, přestaň. Prov. Dosť již. Až d. Je ti ten kabát dosť? (dost veliký?). Us. Více nežli d. V. Dosť — když bijí. Vz Bíti. Č. Dosti míti na čem. Arch. I. 144. — S adv. a adjekt. Dosť hlasitě, dobře, rozumně. Us. Dosti bohatý, možný. V. — čeho. Všeho dosti. V. Dosti řeči o té věci. V. Mám toho d. Us. Dost času. Bude vody dosti. Rkk. — komu, čemu. Dosť mi (mám dosť). Dosť mi na tom. L. — na čem. Dosti má na tom. Solf. Není na tom dosť. Br. Na tom nechť je dosti. V. — o čem. Dosti o tom. — na koho. Dosť na jednoho (má jeden co dělati). — S časoslovy. Dosti míti (spokojenu býti). V. Nikdy nemá dosti (o nesytých). Ros. Kněz nikdy nemá dosti, jednou rukou žehná a druhou bére. Lom. Na svém dosti míti. Háj. Člověk na jednom Bohu, ale ne na jednom příteli dosti má. V. Aby d. na své manželce měl. Háj. Dosti až na zbyt o něčem mluviti. V. Dosti činiti, učiniti; za dosti, za dosť učiniti = činiti, co kdo povinen, genugthun. Nečiníš mi v tom dosti, schází ti na pilnosti. Jg. Dosti učiniti svým slovům, smlouvě, po- volání svému, povinnosti své a řádu; což kdo slíbil, tomu dosti učiniti, V., slibu. Troj. — Dosti činiti = zaplatiti, splniti, co povinen kdo jest. Schuld abtragen, genug thun. Věři- telům dosti učinili (zaplatili). V. Za škody dosti učiniti. Troj. — Místo „dosť" také „co". Vz Co, 4.