DostDost, lépe dosť (Km
. ), dosti, m. dosyti (do sytosti), y se vysulo. Vz Y. Ht., Kt. Adv. =
tolik co potřeba, více netřeba, genug
, ziemlich. Bohatý nemá nikdá dosť. Prov. Když je dosti, přestaň. Prov. Dosť již. Až d. Je ti ten kabát dosť? (dost veliký?). Us. Více nežli d. V. Dosť — když bijí. Vz Bíti. Č. Dosti míti na čem. Arch. I. 144
. —
S adv. a adjekt. Dosť hlasitě, dobře, rozumně. Us. Dosti bohatý, možný. V. —
čeho. Všeho dosti. V. Dosti řeči o té věci. V. Mám toho d. Us. Dost času
. Bude vody dosti. Rkk. —
komu, čemu. Dosť mi (mám dosť). Dosť mi na tom. L. —
na čem. Dosti má na tom. Solf. Není na tom dosť. Br. Na tom nechť je dosti. V. —
o čem. Dosti o tom. —
na koho. Dosť na jednoho (má jeden co dělati).
— S časoslovy. Dosti míti (spokojenu býti). V. Nikdy nemá dosti (o nesytých). Ros. Kněz nikdy nemá dosti, jednou rukou žehná a druhou bére. Lom. Na svém dosti míti. Háj. Člověk na jednom Bohu, ale ne na jednom příteli dosti má. V. Aby d
. na své manželce měl. Háj. Dosti až na zbyt o něčem mluviti. V.
Dosti činiti, učiniti; za dosti, za dosť učiniti = činiti, co kdo povinen, genugthun. Nečiníš mi v tom dosti, schází ti na pilnosti. Jg. Dosti učiniti svým slovům
, smlouvě, po- volání svému, povinnosti své a řádu; což kdo slíbil, tomu dosti učiniti, V., slibu. Troj. —
Dosti činiti = zaplatiti, splniti, co povinen kdo jest. Schuld abtragen, genug thun. Věři- telům dosti učinili (zaplatili). V. Za škody dosti učiniti. Troj. —
Místo „
dosť" také „c
o". Vz Co, 4.