JiterníJiterní = jitřní, Morgen-. Ziak. Jíti. O časování vz Listy filolog. 1879. 52.-55., 1883. 113. Bž. 178., 209. Časo- vání slovesa jíti na Zlinsku vz Mtc. 1878. 20., na jihových. Mor. vz Osv. 1884. 59., na Dolní Bečvě vz Listy filol. 1885. 253., I 1887. 384., na Lašsku vz Brt. D. 132., 157. Místo šel říkají na Hané: šil, proto se Ha- nákům posmívají: Celý deň v rukavicách šil a ešče mu za pahnozty zašlo. Brt. v Osv. 1884. 32. Poď. Vz Pojíti, 1. Jdite = jděte. Sá. — abs. Ale jdi!; Pojďtež, půjdeme!; Jak to jen šlo, pokud to šlo. I šli co šli, und sie gingen für und für der. Dch. Vody šly (tekly). Vrch. Strojí se, jak to jde (jak může). Brt. Stromy pěkně idú (rostou); Přišel sem sa podívať (na trh), jak svět ide; Zvony krásně idú (zvoní). Brt. D. 220. Proč by to nešlo, dají-li se tomu šikovné nohy? Šml. Po malé chvíli jde křik a . . . NB. Tč. 2. Musí všeho nechať a jíť (umře); Už by mohl j. (umříti). Tkč. PRáva jdou. Vš. 152. Dílo jde. Čr. — po čem (jak, kam). Od té doby pořád po něm šla, až ho dostala (za muže); Ona chtěla, ale oni po tom nešli (toho nedbali). U ChoceR. Vk. Po své pRáci j. Ht. Sl. ml. 236. Každý jde po Srdci svém a Rozumu. Šml. Šel po své potřebě. NB. Tč. 93. Lidé šli a jeli po něm v zástupech. Let. 19. Aby lid nešel po těch, ježto ho vedou nepRavě. Zj. sv. BRig. Oblec se v rúcho své a pojď po mne. ZN., BO. Jdouce po něm, kamkoli on půjde. V. Ale ty poď po mné. Hus I. 101., II. 17. Po vieře má jíti každý člověk; Aby tělo šlo pokojně po něm (duchu); Aby šel po něm; Tak že i práva ciesařova nestydie se po duchovniech práviech j. Št. Kn. š. 11., 52., 88., 145. — odkud (komu, kam, jak). Z toho jde výdělek, Sá., puch, Us., hrůza, Sá., nám prospěch, Kos., zima. Posp. Doba střední jde od Husa až do druhé polovice 18. věku. Tf. H. 1. 6. Jižní hranice Ruska jdou od ústí Dunaje až k zálivu Possiette čarou přes 7000 verst dlouhou. Osv. I. 214. Z toho nejde, že.. Us. Nejde-li k nám, ne- půjde od nás (o tom, kdo se něčímu domu vyhýbá). Us. Dch. Pojď s hůry dolů! Us. Já jim zlodějem (jako z.) odtud nepůjdu. U Rychn. Něch de z domu; Z toho světa isť musela; Šla Naninka z trávy domu, tre- fila se máti k tomu; Nepůjdu od milej, až bude bílý den; Já půjdu od vdovy k vdově; Až já půjdu z hodů dom, půjdu já pod pérečkem. Sš. P. 13., 90., 349., 475., 660., 720. Jde (z něho) krev jako z brava. Výb. II. 10. Z toho by šlo, že ... . Žer. 343. Z mlýna požitkové nejidů. List hrad. 1467. Tč. Vyznal, že to vše šlo od Onše. Té. 39. Skutek, kterýž z nie (z milosti) nejde; Mi- losť jde k dětem, od dětí ku přátelórn se šíří; Aby jim z toho plat šel. Št. Kn. š. 33., 42., 155. Vše jde u velikost' z malosti; Pokolení, ježto v tělesné žádosti jde od něho (od Adama). Št. Kn. š. — kam (komu, s kým). J. na hřebíky, na maso atd. (= pro). Mor. Brt. D. Chodí do dřev, do košů (= chodí dělat drva, koše). Mor. Brt. D. Deš do boudy (volání na psa)! Us. BPk. Ide na hadry aby jich na jednom místě nakoupil, nabral; Chodí po hadrách jako obchodník, skupuje hadry po lidech; ide pro hadry, aby je na jistém místě sebral všecky. Us. Brt. D. J. na důl, Hř. 28., na učení, Brt. S. 8. vyd. 189., na odpočinek, Posp , na pomoc, Us., na lesy (do lesů), u Rychn., na pohřeb, na pouť, ku zpovědi, Us. Pdl., na někoho, zu Leibe gehen, Dch., na službu mezi cizí lidi, Osv. 1. 184., před božský súd, do kar- banu, na krchov, do pola širého, pod zá- mek na žida, do roboty, na kvítky. Sš. P. 380., 478., 489., 570., 701., 725., 770., do něčího domu, na vuoz, NB. Tč. 61., 199., ke mši, na smrť, Tč. 34., 36., u peklo, Výb. I. 212., do království nebeského, Výb. II. 16., pod horu, Dal. 2. 22., v chrám, Kyt. 1167., před ciesaře, pryč, Pass., u věčný život, do věčného ohně, Hus I. 5., 9., do nebes, ku pravici, u věčný oheň, k spa- sení, na modlitvy, v manželstvo, v zákon (v řeholi). Št Kn. š. 21., 22, 23., 32., 46., 64., 87. Darmo do nás (= k nám) chodíš. Mor. a slov. Sl. ps. č. 197. Jdi na kata! Drsk. Di v čérty, v pekli! Zlínsky. Brt. Jdi k rasu, ať tě odře; Jdi na upálení, třeba do Kremže, do Trantarie (daleko), na zatracenou zem, ke všem všudy, ke všem čertům, na šibenici, do pekla (a již tam zů- staň, abych tě neviděl), ke všem sakramen- tům, do horoucí basy, ke všem rohatým; Jdi si do prdele. Us. Tkč. Šlo mu to do hlavy (bylo mu to divno). Us. Snad bys nechtěl, abych takhle šla na (= mezi) lidi? U Rychn. Msk. Jdu už do 63. roku. Us. Šla naň mdloba za mdlobou. Sá., Šml. Slunko půjde v západ. Kká. K sl. j. 142. Voda jde na kola. Us. Šel pod zem až v temnosti. Kn. poh. II. 98. Kam jde vaše dráha? Osv. VII. 32. Opona jde vzhůru. Osv. 1871. 30. Nevím, jak může jíti nad lidi (=mezi lidi). U Solnice. Frch. Teď to jde se vším dolů. Sá. v Osv. I. 179. Takých sluhů jde mandel do tuctu. Vlč. Šla dě- večka, šla na vodu; Dyž pudu na trávu, pudu po dolině; Snad ho voda vzala lebo na vojno šil; Myselko, mysel má, jdeš na dvě strany, jedna za šohajkem, druhá ne- vím kady. Sš. P. 3., 72., 223., 278. (132., 210., 371., 490.). Kto se chtějú se mnú bíti, těm v ohradu sěmo jíti. Anth. I. 29. Nešlo mu to k mysli. Let. 9. Rozumiem, že to na mne jde; Bratr na ten purkrecht šel a na něm i seděl. NB. Tč. 118., 156. Kam to j. chceš? Výb. II. 20. Nahle jděte na onu studnicu. Dal. 33. Jedni v týl, druzí v bok Němcóm jidú. Dal. 68. 19. Těch hlas před Bób. jdieše. Dal. 92. 41. Dobrovolně nepřá- telům do rukou šel. BR. II. 122. Museli bychom jemu, do čeho bychom nerádi šli, v tom obvyknouti. Beck. II. 3. 117. Uči- nivše to šli zase na jeho chléb. Půh. II. 441. Sv. Martina hrobu (dat. = k hrobu) šel. Pass. Žej' jim vše pod ruku šlo. . . Št. Kn. š. 161. — za koho. Já bych za něho nešla (se neprovdala)! Us. Vk. Frajerečka pyšná za druhého išla. Sl. sp. I. 14. Pôjdem, za koho scem; Bár čo robte, preca zaňho pujdem. Sl. ps. 30., 36. Nepůjdu ja za ma- sařa, věru bych sa pořezala; Nač jsi za 401 mňa išla, ked's mia nelúbila; Až za vdovca půjdeš. Sš P. 537., 779., 781 Poď ty, milá, poď ty za mňa. Brt. Ps. 3. Královna je pyšná, pReca za muž išla. Koho nenávidím, za toho íť musím Anth. Brt. 107. — za čím. Za nějakým vzorem jíti. Osv. I. 367. Za ničím jiným nechodíte, než za tím my- tím (jenom pořad myjete). Us. Vk. Za laňkou jdu v lesy. Hlk. Šla jsem za uklí- zením (uklízet). U Dobrušky. Vk. Ona jde za mnú s velkým hněvem. Brt. P. 90. — s čím (kam, jak, po čem). S něčím někomu na oči jíti. Šml. I. 58. Letos to s okurkami nejde (nedaří se n. nejdou na odbyt). Us. Jdi s tím v čerty do pekla. Kn. poh. II. 243. Šla žencom s jídlou. Mor. Neor. Ty musiš se mnu jisci; Hali, beli usni, puojdzeš ráno s husmi; Lidi pravjá, že idu s medvědem (že jsem opilý). Sš. P. 13., 511., 649. Šel s ženú po svých potře- bách. NB. Tě. 61. Půjdu s palicí k stádu. Dh. 143. Šel s dobrú myslí se svými se všemi do Betlema. Let. 17. A že viece s světem jdete vuokol (zacházíte). Št. Kn. š. 167., 223. — oč. O to bych nejvíce šla (stála). Us. Msk. Chodila o funus (obstará- vala jej). Us. Padnou-li, co jim jde o to! Us. Již vám o životy jde. Let. 48. 3. Ty póhony, ježto jsú o to šly; O tu lúku mají úředníci tam jíti a ohledati. Půh. II. 549., 617. — proč (komu kam, s čím). Išlo dievča po vodu. Ht. Sl. ml. 220. Půjdu jí na léky (pro léky) do tej apatéky; Kdy pudeš pro voděnku ?; Kdo mě pro ně půjde, ten můj milý bude; Kde s ňú půjdeš pro velikú haňbu? dy s ňú půjdeš do hospody, dáš si v tanci hráti, bude ti mrmlati; Půjde s kyjem pro tebe; Já som za ťa išla (se proudala) z ludského návodu. Sš. P. 142., 247., 4l7., 667., 706., 779. Do plátna jde vění větrův k nesení bárky. 1512. Mus. 1883. 364. J. pro dluh. Št. Kn. š. 58. — kudy (komu, odkud kam, s kým). To jí šlo hlavou kolem. Šml. I. 39. Jde ti on hore naším dvorem. Koll. Zp. I. 379. Okolo domku nešlo (nedařil se) než oves. Sá. Cesta šla přes kameny. Vrch. Kol něho zástup jde, co nebem černý mrak. Mcha. Cesta jde hájem, průkopem, po oklikách, městem. Us. Šel cestou necestou, lesem ne- lesem. Kld. Srdcem truchlivé jde tušení. Kyt. 1876. 90. Od severu k jihu šla přes hřbet hory cesta. J. Lpř. Milo je mi, milo, když mi ideš mimo, ešče je milejší, když sedíš před naší; Půjdeme úzkú dolinečkú; Šla sem včera zeleným trávníčkem, potkala sem se tam s mládenečkem; Bo dy ty idžeš kole našich oken; Půjdeme tú cestú; Ho- rami, dolami, půjde pán Bůh s námi; Půj- deme s tabáčkem přes novú dědinu; A když idu polem; Dež sem šil dolinó, potkal sem svó miló; Na peci mlatil, v peci vil, sopó- chem na ně větr šil. Sš. P. 276., 389., 401, 404., 458., 531., 536., 658, 680. (458). Věci do kuchyně skrze ruce jeho šly na čeleď. Bl. Živ. Aug. 106. Túž stopů aby rád cho- dil. Smil v. 825. A tady chodí strúhú k Bor- šovu. Tč. 43. J. nějakou cestou. Hus I. 36., 472., Št. Kn. š. 181. Kudy to jde, že tak jsú rozliční lidští úmyslové? Št. Kn. š. — čím. Nevím, čím to jde (je). Kon. Ol. I. 78. Přímo jde důkaz rovnicemi. Šim. 38. To víte, já tím nejdu (toho nedbám). U Ry- chnova. Vk. Věcmi neslušnými ani čáry vuokol nejdoucí. NB. Tč. 248. To šlo vše třemi nebo čtyřmi osobami hlavatějšími. Bart. — jak. Choď bystro, zvolna! Tč. Nešla od něho ani na krok. Šla podlé srdce svého z domu otcovského a za sr- dcem, jež . . Šml. I. 35. Loď šla tiše. Osv. J. s někým v páru, ruku v ruce. Ib. Nešlo to po jejich (smyslu). Dch. Ten strom jde krásně. Vk. Snad nepůjdeš o dvou šestá- cích do hospody? U Dobruš. Dnes nejdu nikam ani krokem. Us. Ty jdeš prasátkem (jako p.). Us. Vk. Hodiny jdou správně. Pdl. Do Napajedel od zlatky nepůjdu (za méné než za zlatku). Us Brt. Ta barva jde do modra. Us. Šel jak pentla (vystřízli- vělý). Us. Brt. Jde ti to jak psu pastva (nejde-li někomu práce od ruky; pes jen s vrchu trhá trávu); Půjdeš odtud žebrákem (jako ž.). Us. Brt. J. se zdráháním (= zdrá- haje se). Vrch. Stroj jde tiše. Mj. To jim šlo nad rozum (nechápali); Kdyby šlo podlé jeho (přání a p.). Us. Sá. Již v tichu je- skyně jdou šumným chodem. Kká. Jíti proti někomu právní cestou. J. Lpř. J. se vztý- čenou hlavou. Hrts. Chodí jako křen (po- malu), jako petržel (rychle). U Kvasin. Šel na ni zprudka (obořil se na ni). Sá. Dobře nám tam půjde; Půjdu podlé, na ťa nepo- hlednu ; Jož to slonýčko kolem de, jož se nám blíží polodne; Půjdu domů pod pe- reékem; Ve jménu Páně domů půjdem. Sš. P. 65., 305, 557., 720. Zdá se mi, že největší posilnění jde lidem dobré vůle skrze známosť. Mus. 1883. 363. Šlo jim všecko nazpátek. Čr. Hora Kutná (stříbrné doly Kutné Hory) dobře šla a mince čista byla. Let. 3. Nastrojili sobě na to kníže, aby to rozkazem jeho šlo. Bl. Pójde-li sněm před se; Práva před se šla. Půh. I. 314., II. 449. Jdětež po mého koně vodu (Füh- rung). Dal. 11. Vladislav jide pod korunú v Prahu. Dal. 66 17. Šel k nim se zlým úmyslem. Pass. Kteří chtie u měkkém a krásném oděvu choditi. Hus II. 18. Z viery milosť jdúc skrze naději obživuje vieru i naději. Št. Kn. š. 35. Jdu za sě (zpět) a nechtie před sě j. Št. — komu. Také jí jdou starosti. Us. Vk. Jdi si, fahre hin! Dch. Jak mně jde ten kabát? Tady vám jde dobŕe a tu drobet odstává. Na jižní Mor. Šd. Dycky mně dobrá šla, v sobotu na večír zlá novina přišla. Sš. P. 277. Bohu nejdú časové, in G. wechseln nicht die Zeiten. Št. Kn. š. Už mu ide 50. rok. Brt. D. 220. — kde. Loď jde 21 stop pod vo- dou a 15 stop nad vodou. Pdl. exc. V ka- palině jde protivný proud od zinku k mědi; Kdyby na noniu u M šlo číslování dílců shora dolů. Mj. 7. Písty jdou ve válcích. NA. IV. 149. Na horách ten oděv ještě jde (se nosí). Us. Msk. Tehdá práva v zemi šla. Sdl. Hrad. I. 27. Pořádek písemných znaků jde ve spisech po kolmých sloupcích od pravé strany k levé; Důstojenstvie krá- lovské šlo v rodech Agiův dědictvím na syna. Lpř. Dj. I. 16., 70. Hlas jde mezi lidmi. Lpř. Sl. I. 44. Půjdeš ty, matičko, půjdeš mezi námi jako jasný měsíček mezi hvězdičkami.. Sš. P. 18. Jdi před námi. Výb. II. 24. Šli nade mnú. BO. Před jehož očima chozi. 01. Gen. 24. 40. — kdy. V předjesni jitrech sychravých jdou mlhy travou údolů. Vrch. Po tomto úvodu jděme k věci samé. Ves. I. 4. Chodila k nám malú cerkú (když byla mará c ). Mor. Brt. D. A po tých dvacátí (létech) išlo mi k tři- cáti. Sl. ps. 25. Půjdu ráno do hor. Sš. P. 682. Aby z města šel do západu slunce. Bart. Tak dávno o mně řeči jdou. NB. Tč. 93. Po čem ty časy zlatý šel. Vl. zř. 301., Vš. 236. V ty časy sv. Petr do Jerus. jide. Výb. I. 274. Přijde čas a jde nyní, že . . . Kom. Má na však čas j. z jedné šlechet- nosti do druhé. Št. Kn. š. 182. — nač: na česť, na pořádek. Sá. Jdu na papír, na vodu (== pro). Mor. Vck., Brt. Vz J proč. Pořad na to šel (naléhal); Nešla na parádu (nedbala jí); Na strašidla a takové věci já nejdu; Sám na to nejvíc šel; Tolik na to šla (o to usilovala), abych šla s ní; To letos silné šlo na koně (byl odbyt). U Ry- chnova. Nejdu na tvé zlé; Jde mi na pa- měť (zpomínám si); Také mu to včil ide na odpor (jest odporno); Včil mi nejde už žádná píseň na mysel (nemohu si zpomněť). Mor. Brt. D. 220, Vk., Msk. Jde na sličnou larvičku (líbí se mu). Šml. Přišel ke mně člověk, na kterého žaloba jde. NB. Tč. 2. Šel na brusky. Us. Nepřítel na to šel (k tomu směřoval), aby . .. Skl. IV. 392. Poče jemu na milosť jíti. Výb. II. 44. — od čeho. Teď teprv jde do sebe (lituje). Us. Dch., Frch. Však ty půjdeš do jiných (budeš li- tovati a polepšíš se). Us. Vk. Šli co den do sebe (tloustli, spravovali se). Kld., Vck. Dnes mně nejde do kávy (nemám na ni chuti). U Rychnova. Kšk. Třešně jdou do barvy. Us. a : b = c čte se: b do a jde ckrát. Šim. 36.— več: v zápas, Us., s ně- kým v potaz, Bdl., v sázku. Vrch. Aby tu škodu opravil, ale Ondra v to j. nechtěl pravě, že se ta škoda skrzeň nestala. NB. Tč. 126. — čím jak dlouho. Od malička tím jde (léčením krav se zaměstnává). V Kunv. Msk. — kolik. Šlo nás za (= s) dobrou kumpanii. U Dobrušky. Vk. — s infinit. Deš lehnout (volání na psa)! Us. BPk. Vzorem rodu vítězné šli mříti za svobodu. Hdk. Ingoust vymejt nešel. Us. Vck. Pojď ty ke mně slúžiti; Idú kati hlavičku mi stati; Šla sirotka hledať svoji mamuličky; Poď poháňať; Šjol sa domů pytať; A já jesti (jísti) nepůjdu. Sš. P. 106., 150., 159., 517., 570., 784. Šel spáti. EZ. Král šel spáti. Seslání ducha sv. ze 14. stol. 2 b. ř. 9. — se supin. J. spat. NB. Tč 148. Jdeme modlit se jemu. Pass. U ta naša mladá panna šla na lúku hrabat sena. Sš. P. 608. — se zápor, přechodníkem. Di nezava- zaja, nehněvaja, nepokúšaja, poď nečekaja (= nehněvej a jdi atd.). Mor. Brt. D.
