2. Na předložka2. Na předložka pojí se s akkusativem a lokalem. I. S akkusativem určuje předložka na 1. místo, k němuž pohyb směřuje, jehož dochází vrchu jeho se dotýkaje a) činem hmotným, auf, zu, in, hinauf, darauf hin, darauf zu. Na skálu vystúpi silný Záboj. Rkk. 7. Potom stúpil na nebesa. Kat. 1310. Svatým slovem lidi na dobrou cestu vedl. Pass. 226. Vskoči na oř jarobujný. Anth. I. 29. V z Dokročiti, Jíti, Vstoupiti, Nésti, Vlo- žiti, Pustiti, Udeřiti, Zaklepati nač. — Pozn. Pouhý směr kam? označuje akkus. s před- ložkou na ve spojení se slovesy klidného tkvění při určování geografickém: na východ, na západ. Ta brána stojí na západní stranu. Pref. 359. — b) činem pomyslným: Ani vám na mysl nevstoupilo. Prot. 207. To těžce Sezimus na mysl vze. Výb. I. 283. I spadl los na Matěje. Pass. 232. Čekej, až na tě dojde. Us. Měl list na 100 hřiven. Půh. I. 163. Vz Vzíti, Přijíti, Nastoupiti, Dosaditi nač. — 2. Směr pohybu ku předmětu, jenž jest cílem činnosti podmětové, činem hmotným i pomyslným, a) ve spojení se slo- vesy činnosti nepřátelské, gegen, wider: jíti, vraziti, házeti, stříleti, vyraziti, udeřiti, vstou- piti, poslati a p. Češi na Polany jidú. Dal. 123. Vrazi kruto na Kublajevica. Řkk. 55. Sar- pedon oddal se udatně na Palameda. Troj. 359. Na tvrdý špalek tvrdý klín. Mudr. 87. Vz ona slovesa. — b) Ve spojení se slovesy: hleděti, dívati se, pozorovati, volati, mysliti, pamatovati, zapomínati, dbáti, ptáti se, há- dati, těšiti se, smáti se, věřiti atd. Vz tato slovesa. Auf. Na svů matku hleděl. Kat. 766. Já na to se dívati nemoha, prchl jsem. Kom. Lab. 106. Odvolá se na pány. Puh. I. 263. Mysli často na přítele, ale častěji na nepřítele. Č. 235. Na má dobrodiní nezpomínáte. Vrat. 71. Těším, raduji se na svátky. Us. — c) Ve spojení se slovesy nepříjemného hnutí duchov- ního a jeho projevu, wegen, über: hněvati se, zlobiti se, láti, klnouti, stýskati si, že- hrati, plakati, kvíleti, vzdychati, žalovati,naříkati, zazlíti se, bědovati nač. Na neroz-umného se hněvati, nerozum. Č. 113. Pakna sebe láli a klínili. Kom. Lab. 64. Sedlákna robotu si nestýská. Er. P. 93. Poviemťjednu vinu na ni. Kat. 770. Vz ona slo-vesa. — d) Ve spojení se slovesy dáti se a býti,Vz je. Věže již na sboření jsou. Vrat. 24.Otci naši na pokoj sě dali. Dal. Jiní sě naběh oddacím. Dal. 28. — e) Ve spojení seslovesy: slušeti, náležeti, svědčiti a obdob-nými adjektivy (hodný, laskavý). Vz tato.To na ně nenáleží. Vrat. 8. To sluší na tě.Anth. I. 153. To nesvědčí na panenky. Pís.mor. — Pozn. Touž vazbu mají adj.: dobrý,zlý, hněvivý atd. Vz je. — f) Ve spojení seslovesy: spoléhati, spouštěti se, bezpečiti se.Vz je. Nespoléhej na cizí trošty. Č. 93. Nalíbezná slova se nespouštěj. Vrat. 9. — 3. Účel, ku kterému děj slovesný se nese, zu, auf. Vz Jíti, Jeti, Zváti, Odebrati se, Přijíti, Pozvati, Péci, Dáti, Učiniti, Ostati, Přitisk- nouti, Býti, Zvoliti, Pomazati, Korunovati, Namluviti, Blýskati se nač, Odsouditi (na smrť), Vzíti (na rozmyšlenou), Vyvésti (na popravu), vésti (na muky). Šly děvčátka na jahody. Sš. P. 164. Jíti na vodu = pro vodu. Us. Přer. Kd. Jeli na picování. Let. 110. Pozva sobě na pomoc rodiče svého. Dal. 169. Smluvili se na tvú záhubu. Kat. 67. Zvonili na klekání. Bl. 56. Mám na to dosti dobrých lidí. Půh. I. 177. Celá ves se sbíhala na po- dívanou. Bož. Něm. I. 299. By na bezživotie dán. Výb. I. 278. Že mu v tom omylná správa na zošklivení nás učiněna jest. Skl. 136. — Pozn. Též vazby užívá se taky přívlastkem. Koupil mi střevíčky na svátek. Sš. P. 360. Jakúbka činí společníka na zisk i za ztrátu. Půh. I. 149. — 4. Účin a výsledek ply- noucí z děje slovesného, způsobu, jakého co následkem děje slovesného nabývá, zu, auf, gegen. Kyji na smrť jej ubichu. Pass. 548. Na smrť se roznemohl. Pass. 175. U Boha modlitba na zmar nepřichází. Č. 8. Skály lodi na kusy roztříštily. Har. II. 120. Na smrť koho zabiti. Kat. 2894. Na psotu při- jíti. Us. Les na drva sdělal. K. Poh. II. 126. Deň sě rozhořieva na poledne. Rkk. 52. — 5. Příčinu, která za následek má děj slovesný, zu Folge, in Folge, wegen, mit, auf. Půhon odložen na žádost' strany. Žer. Záp. II. 22. Na žádost' něco učiniti (k žádosti). V. Ně- kolik neděl na červenku stonaje státi jsem nemohl. Vrat. 109. Roznemohl se na horkou zimnici. Žer. L. I. 90. — 6. Prostředek a nástroj děje slovesného, auf, mit. Chalupy byly jen na petlici zavřeny. Bož. Něm. IV. 61. Na bubny bubnovali. Let. 408. Čísti na brýle. Us. Klekl na kolena svá. Anth. II. 373. Na žaltář pěti. Št. N. 152. Vz Zamknouti, Přidělati (na háky), Troubiti, Pískati, Lapati, Slyšeti, Skočiti (na nohy), Bojovati (na svůj náklad), Zdíti nač (na vápno). - Pozn. 1. Ellipticky: Učí se na housle (hráti), na flétnu (pískati). Us. — Pozn. 2. Sem náleží též akkus. s předložkou na, jehož užíváme na označenou předmětu, kterým se dokládáme věrujíce a při- sahajíce. To na duši a víru svou připovídáme. Vrat. 171. Vždyť já vidím na mou věru. Kom. Lab. 67. Ach, na můj hloupý rozum! Sš. P. 194. — 7. Způsob děje slovesného. Tak na kvap vykonati nám to nelze. Žer. Záp. II. 164. Kvetl na jalovo. Št. N. 167. Na prázdno pracovala. Kat. 318. A prodávali je (polské haléře) na hřivny. Let. 98. Kamení na spěch voziti. Let. 345. Ta dci na div sličná bieše. Anth. 1. 28. Užívá na lačný život. Us. — 8. Míru prostoru. Seděli od oken na čtyři lokte. Bl. 46. Jordan zšíří jest na deset i dvanácte kroků. Pref. 182. — 9. Počet přibližný, bis zu, gegen, beiläufig. Ta hra trvala na hodinu. Pref. 515. Na 100 mužuov Lučav- ských jest od ran padlo. Háj. 33. Na 500 liudí bieše. Dal. 137. Diváků měli jsme okolo sebe na, tisíce. Vrat. 114. — 10. Vztah přísudku a přívlastku adjektivného, in Bezug auf, hin- sichtlich, betreffend, anlangend. Žižka byl slep na obe oči. Let. 46. Praha v ty časy velmi silna byla na lid. Let. 28. Mladý na rozum. C. 305. Vz Bohatý, Nemocný, Pěkný, Rovný, Skoupý, Veliký. — 11. Čas a) po který co trvá nebo trvati má. Na ten čas jsme toho opominuli. Žer. Záp. II. 76. Na věky s Bohem přebývati žádají. Anth. I. 76. Jedeš-li kam na den, beř chleba na týden. Č. 253. — b) Čas, ve který děj nastupuje. Na každý den něco činím. Anth. I. 97. Postila sě na však den. Št. N. 30. Na noc přišel do hory. K. Poh. II. 205. Na jaro do pole se strojí. Žer. L. I. 91. Soused šel pozdě na večer navštívit známého. K. Poh. II. 241. Vz Vesno, Hromnice, Řehoř. — II. S lokalem označuje předložka na téměř všecky ty po- měry ve spojení se slovesy klidného tkvění, které označuje s akkusativem ve spojení se slovesy ruchu, pokud svým logickým význa- mem z ruchu v klid přeložiti se dají. Urču- jeme tedy předložkou na s lokalem 1. místo děje slovesného, na jehož povrchu co jest neb se děje, auf, in, an a) činem hmotným. Řváše na hradě Kruvoj řvániem býka. Anth. I. 17. Seč veliká byla na mostě. Dal. 29. Na kober- cích jsme léhali. Vrat. 10. Šťastný na koni a nešťastný pod koněm. C. 153. Vz Stkvíti se, Růsti. — Pozn. Slovesa: posaditi, postaviti, položiti, padnouti, přivázati starší čeština za příkladem jiných jazyků slovanských jako vůbec tak i s předložkou na pojí na otázku kde? s lokalem. Vz je. Ciesař na svém stolci jej posadi. Dal. 49. Na velkém kameni to tělo položichu. Pass. 564. — b) Činem pomyslným a) s lokalem věcným. Ciesař v Praze na súdě sědě. Dal. 102. Chybil-li jsem na čem. Pass. 592. Na slovích málo jest bez skutkův. Arch. 1. 103. Na levé ruce leží zámek. Pref. 407. Vz Klečeti, Zůstati, Postaviti, Poslouchati, | Naplniti, Překážeti, Přestati, Scházeti, Ne- chati, Míti, Ležeti, Uložiti, Býti na čem. — ß) S lokalem osobním ve spojení se slovesy: prositi, žádati, chtíti, pláti, tázati se, zvěděti, obdržeti, dobyti, vysloužiti atd. Vz je. Na Boze uprosil. Pass. 332. Bratr na bratru dílu žádal. Tov. 30. Ty chceš na nás po tolárku? Sš. P. 718. Nikdy jsem na něm toho míti nemohl. Půh. I. 285. Vz Vyprositi, Požádati, Doptati, Otázati, Potázati. — Pozn. Sloveso přisahati pojí starší jazyk i s lokalem věci, kterou kdo přísahou potvrzuje, i s lokalem osoby, které se kdo na potvrzenou dokládá. Přisahám na tom pánu Bohu. Tov. 39. Poče p. na Boze. St. skl. IV. 178. Vz Přisahati. — 2. Účel děje slovesného ve spojení se slovesem býti, zu. Paní jest na hodech. Kn. rož. 41. V krčmě na pivě byli. Dsky I. 176. Bylasom v háječku na žaludě. Zpěv. 290. VzBýti na čem. — 3. Příčinu, která jest zá-vadou ději slovesnému. Kdyby mně nebylyhory na závadě, viděl bych svou milou nazahradě. Sš. P. 200. — 4. Nástroj a pro-středek děje slovesného, auf, in. Divné jestviděti, ano zvěř ne na čtyřech nohách stojí.Št. N. 152. Modlili se na růženci. Poh. I. 1(37.Móž na dobrých knihách čísti. St. N. 81. VzPostaviti, Skřípati, Viseti na čem. — 5. Způsob děje slovesného. Peníze na hotověodvedli. Žer. L. 45. Peníze na hotově leží.Žer. L. I. 44. Není nás na mnoze. Sš.P. 575. Bylo na pilně. K. Poh. 425. — 6. Vztah přívlastku a prísudku aj., in Hinsicht, hinsichtlich, in Bezug auf, betreffend, anlan- gend. a) Ve spojení s adjektivy. Mrtvý na těle nejie pokrmu tělesného. Št. N. 226. Byl na letech starší. Tov. 38. Ktož zdráv jest na těle. Anth. I. 112. Vz Vzrostlý, Zachovalý, Skrovný, Kulhavý, Nážlutý na čem. — b) Ve spojení se substantivy. Vzal škodu na svém lidu. Let. 40. Pomoc na lidu a penězích. Žer. L. I. 17. Na všech věcech zbožie máme veliké. Pass. 332. Vz Užitek, Véno, Summa, Dluh na čem. c) Ve spojení se slovesy. Zhyneš na životě. Anth. I. 97. Smiřický poražen od Děckého na lidech, koniech i pěších. Let. 114. Na penězích (na hrdle) je trestal. Žer. Záp. II. 56. Vz Hynouti, Míti se zle, Státi se, Ukázati se, Darovati, Škoditi, Nařknouti, Utrhati, Bráti, Chváliti na čem (koho). — Pozn. Poněkud jiného významu jsou vazby: Na tobě jest, na vás jest. Us. Pověděl písař, že co na něm jest, chce se k tomu přičiniti. Bl. 118. Cf. Zk. S. 247. 3): K vytčení zá- vislosti. — 7. Čas, kdy dej nastupuje. Na úsvitě táhl Žižka k hradu. Let. 34. Juž by na té době. Anth. I. 33. Na jaře, na počátku. Us. Brt. v Listech filolog, a paedag. II. 296.—304., III. 143.—148. Vz tam více příkladúv. Cf. Zk. Skl. 241.-249.; Ml. II. 31.; Mkl. S. 414. a násl., 662. anásl.; Št, N. 362. (Vyd. Vrťát- kovo); Jg. Slovník. — Brousek. Žádost', prosbu na někoho míti, lépe: ke komu. Ale dobře: žádosť, prosbu na koho vzkládati, vzná- šeti. — Právo, spravedlnost', naději ná něco míti, lépe: k něčemu. Vz Právo, Naděje. — Psaní psáti, telegrafovati na pana N... šp. m. komu (panu N..). Vz tato slova, — Na tobě mám přítele, jest šp. (german.) m. Mám v tobě přítele, mám tebe přítelem (V.). Vz Míti. — Má na služném, na platě, na mzdě 400 zl., lépe: má služného, platu, mzdy (pouhý genitiv) 400 zl. — Učitel, professor na škole, na universitě, jest dobře; ale klaďme raději dle starých: při škole aneb i prostě genitiv: učitel hlavní školy, professor gymnasia v N. — Na tom něco jest, an der Sache ist etwas. V tom smyslu budiž kladeno: do té věci, do toho něco jest; ta věc něco váží, znamená; do toho nic není. — Předložka na m. nad klade se často chybně, označuje-li se poloha místa, staří užívali tu jen předložky nad: Brandýs nad Labem. Vz Nad. Brs. 104. — Dnes už má i na tom humoru málo šp. m. dnes je mu jíž toho humoru málo (sr. však Dosť na čem a Míti na čem, 1032. b.); není ne- dostatek na kámen vyprahlý m. kamene vy- prahlého; letos sešlo se více na daních m. daní; nemá nic pilnějšího na práci m. nemá pilnější práce n. nemá o čem pilněji praco- vati; najísti se na čem m. čeho. Ht. Brus. 281. 3. Na-, předložka neoddělitelná: 1. u časo- slov. Přechodná časoslova s předložkou na- složená a nepřechodná časoslova pohybování (vz Pře-) řídí akkusativ. Naladiti basu, na- malovati obraz, napsati list, natříti dvéře, najíti cestu atd. Znamená a) okamžení, kterým předmět vzhůru namísto, do místa n. s hůry na místo, k místu, na něco se dává. Zk. Dle Mkl. S. 216. má ten význam, který mu ja- kožto předložce akkusativ a lokal řídící pří- sluší. Naložili stany na mezky. Nasadila sle- pici. (Směr na místo, v místo, auf.) — b) Ukazuje, že se předmět činnosti časoslova jednoduchého šíří, že vzrůstá. (Hromadění, přispoření). Meč tvou krví napojím. Háj. Vz Naplniti, Nastlati. Cf. Mkl. S. 2Í6 — c)'Uka- zuje k určité mnohosti n. kolikosti. Nanesli plné kádě vody. Jg. — Pozn. Táhne-li se k neurčité mnohosti n. jakosti, klade se genit. Nasekal ratolestí. Us. — Zk. Nakoupil statkův, nachytal ptákův. Us. — Pozn. Tedy neřídí všecka slovesa s na- složená genitivu. Má-li se u těchto sloves předmět celý ve svém dovršení jako výsledek děje označiti aneb Není-li předmět dělitelný, klade se do nomi- nativu neb akkusativu. Napadla rosička; Ne- hašené vápno nasypali; Kytičku natrhala, Kr. Nahrabala votýpečku Sš. Vz více v Mtc. 1871. 86., 1872. 5. 26. (Brt.) — d) U časoslov zvrať ných znamená trvání činnosti, sytost, zbyt. Najedl se, nalíbal se, naběhal se, Jg., nadivil se, nažil se, naspal se, najezdil se. Mkl. S. 216. — e) Někdy značí pouhý začátek čin- nosti: nakousnouti, nalomiti, napáliti, na- kopnouti, Jg., nahryznouti, nakrojiti, napo- věděti, natrhnouti. Mkl. S. 216. b). Vz Tn. na začátku a na str. 197. — b) U jmen podstatných dlouží se na- (ná-): nával, náhoda, název, náběh, nadávek, nádoba, ná- rod, návyk, náprstek, nábytek, ale: naděje etc. D., Ml. Vz Naděje a Pk. Pravopis, 43. Nákolník, náchlebník, nákolenek, nákolesník, nákolník, nákončí, nákrajník, nánosek, ná- pivek. Mkl. B. 406. — U časoslovných jmen podstat, na- se nedlouzí: nakládání, nalezení. Jg. — c) U jmen přídavnýeh a příslovcí dlouží se na- (ná-): náchylný, ná- chylně, nádenní, nábožný, nárožní. Vz Mkl. B. 406. — Ne však, když adj. jsou z pří- česťí tvořena: nachýlený, načerněný, načatý, naběhlý. — d) U některých sloves dlouží se na- vystavujíc symbolicky děj ve vyvinování neobmezený: náviděti, nenáviděti, následo- vati. Da. — Pozn. U subst. a adj. zmenšuje často na-jejich pojem, vyráží menší, přibližný stupeň vlastnosti, zdrobnělosí: nahořklý, ná- černý, nápihavá tvář, násivý, náhnědý, na- kyslý, názelený, náhluchý, náhluchosť, ná- černosť atd. = drobet hořký, černý atd. Jg., T. Náčervený, nálysý, napilý; v nábčlavý jest zdrobnělosť dvakrát označena. Mkl. B. 359. Vz Při, Za a Zk. Skl. 330. — Pozn. 2. Na- při stupňování, vz Superlativ, Pozn. 2.
