Brána
Brána, branka, branička, y, f. Instr. sg. branou; pl.: brány, bran, branám", brány, v branách, branami. Vz A (se krátí). Das Thor. — B. městská, zámecká, hradní, výpadní (Ausfallsthor), u hradby, u plotu, pekelná, nebeská, slávy , průčelná (Portal); žitná, prašná, strahovská, výpadní, koňská, nová, pořičská, mostní etc. (v Praze). Jg., Us. Z brány, branou vyjíti, jiti, táhnouti, Jg., se vyhrnouti, Us.; bránu otevříti, zavříti (zámky a závorami). Jg. Skrze bránu jíti. Br. Z brány jeli. Troj. Za branou bydleti (za městem). Us. Zvonec u brány. Us. Brány vojskem osa- diti. Troj. Táhli z města oběma branami. — Brána, obyč. brány, vz Brány. — B. = menší průliv. Š. a Ž.