Brány
Brány, bran, pl., f., nástroj k zavláčeni rolí. Jg. Vlačidlo, die Egge. Řidčeji v sing, brána.. Brána má tři paprsky, dva mečíky a 15 neb více hřebův. Us. Části bran: paprsky (svláky, zábranky, v nichž hřebíky zabity jsou); mečíky (průvlačky, švinky, někde svláky) = příční dřeva, která paprsky k sobě vážou; hřebíky; žezla (n. bidelce) jsou oby- čejně k branám připnuty n. zaháčkovány dvěma řetízky, jež slovou běhlice, na které se zavěšují váhy s rozporkami čili bradcemi. U některých bran je rozporka na řetězu, který je zavěšen na nosu (nosatině, hlavě), nosatém konci paprsku. Paprsek, na kterém je rozporka zavěsena, slove také tahounek. JeDny brány jsou k Druhým připnuty ře- tízkem, jenž slove spinka n. spěnák. Podlé počtu paprskův slovou brány: čtverky, pa- terky, šesterky atd. Brány planské, s brano- líkem, brabantské (nejlepší). B. nabité, z trní (smyk, b. trnové). Šp. S branami do lesa (marná práce). Ros. Urozumí, až ho brána potře. (Vz Svéhlavý, Hloupý.) Mus., Č. Brána v hlino- vaté zemi železná býti musí, v písčité dře- věná dosti jest. Kom. Osení branami přira- ziti. Hlas. B. vlačebné. Reš. - O krácení á vz Brána,