PáraPára, y, f., na Slov. para; instr. sg. parou, v gt., dat., lok. a instr. pl. krátí á též: par atd. vz á, Brána. Der Dampf. P-mi nazý- váme plyny neb vzdušiny, povstávající z ta- kových látek, které se nám obyčejně jakožto kapaliny objevují. Vz S. N., KP. II. 340. P. vodnatá, vlažná, Us., sytá, sirná, Us., vodní, lihová, sírečná atd. S. N. Tvoření par, překapování (destillování) parou; va- řiti parou; hutnosť, síla páry. Nz. Páry zhůru se nesou. Kom. J. 48. Vltava v ranní páře. Rkk. Voda vroucí páry vypouští. Páru od sebe dáti, vypustiti. Parou vypáchnouti. V. Páru vydávati. D. Nemoci pocházejí z toho, že páry (pot) zadrženy bývají. Berg. Plný páry. D. Voda parou vyšla. Vys. P. vystu- puje z vody. Nt. Jako stín a p. pomine všecko. Krom. Život lidský jest pára. Ros. Měchýřem a parou nás neodstraší, musíť na hrot přijíti. Ctib. Parou topiti, Nz., něco hnáti. Us. Jest jako p. nad hrncem. Vz Smrť. Č. P. kostí neláme. Pk. — P. Pes nemá duše, má jen páru. Plk. Zlá pára = nemoc, tesknost, Beklemmung, Melancholie, f. — P. zemská, routička, routa polní, fumaria officinalis, der Erdrauch. Rostl. — P. = síla. Ten má páru! Us. na Mor. Brt. Musíš při- dati trochu páry, pak to půjde. Na mor. Drahansku. Hý.— P., pár. Us. u Přer. Kd. Milovali jsme sa jak holubů pára. Mor. P. 282. (Zb.).
