Dráha
Dráha, y, f, draha, dražka, drážka, dra- žička; o krácení á vz Brána; A. — D. = cesta, der Weg, die Bahn; draha (kudy sáně jezdí, das Schlittengeleise); ulice, die Gasse. Střežechú jej púti jeje dráhu (cestu) vypad- nuchu na niu. Rkk. Táhneť svou drahou hřích. lir. Dráha jízdná, jezdná, vozová, plavná. D. lodi, hvězdy, života (běh, způsob ž. ), ctnosti, vojenská, vědecká, politická či stát- nická; na dráhu čestnou, politickou nastou- piti; d-u raziti. Nt. — Dráha či pl. dráhy = cesta široká mezi ploty n. poli: průhon, výhon, drahy, der Durchtrieb; mrchoviště, der Schindanger. V poli na drahách pohřben byl. Apol. Kosti jeho rozmetány budou jako mrcha po drahách. Br. Zastupovati na dra- hách, rozbíjeti po drahách (= loupežnictvím se živiti). Č. — D. = prostranství, místo, Platz. Proletě lesy jeleniem skokem tamo v dúbravu na drahu k skále, na vrsě skály zanieti oběť. Rkk. 21. — D. = koliště, Stech- bahn. Rkk. 41. — D.: = trávníky, pastviště obecní, Gemeinanger, Ilutweide. Po drahách, na drahách pásti. — D. = zvířecí stopa, šlepěje. Wechsel. D. stopová = chodník n. cestička, po které vysoká zvěř z lesa (na pastvu) nebo do lesa chodí. Šp. Zvěř má drahu svou. D. — Lev na drahách (na ce- stách). Prov. — Dráha, drážka = vydlabaná, vyhoblovaná cestička v rámu okenném atd., do které sklo se zasazuje, die Nuth. D. — Dráha koule (cesta). Schusslinie. Bur. — Dráha železná, Eisenbahn, hlavní, spojovací. Vz Železnice. O českých drahách vz S. N. II. 315. B. V. (Čechy). — D., či cesta mléčná či nebeská, Milchstrasse. Š a Ž. — D., průliv, Meerenge, Kanal, Strasse. S. a Ž.