-ka
-ka. Deminutiva v -ka dvojslabičná podržují dílem kořennou slabiku dlouhou: část — částka, váhy — vážky; dílem ji krátí: brána — branka, jáma — jamka; krátká kořenná slabika se dílem nedlouží: noha — nožka; socha — soška; dílem se dlouží: strana — stránka, ves — véska. Ve víceslabičných slovích bývá předposlední dílem zdloužena: besídka, ko- névka; dílem nedloužena, hlavně je-li slabika předcházející dlouhá: nádobka, a když jsou tam samohlásky o, i, y: homolka, punčoška, košilka, kobylka. Gb. H. ml. I. 596. — V pří- slovcích: semka, henka, včilka. Gb. ib. 452. Přípona patronymik na Dolnobeč. Vz List. fil. 1893. 115. Tato přípona zatlačila starší: -yně, -icě, -cě. List. til. 1895. 77. Jména míst. v -ka na Slov. vz Phľd. XII. 68.