Zastarati
Zastarati, zastarávati = starým se státi, alt werden, veralten, verjähren. — abs. To právo, slovo již zastaralo. Jg. — se = vě- kem scházeti, alt werden; vkořeniti se, alt werden, verjähren; počíti pečovati, sorgen, sich kümmern; míchati se, sich einmischen. Jg. — se. Zakázali na vojnu sedláčkovi do domu, sedláček sa zastaral, sedňa za stůl zaplakal. Brt. P. 67., Sš. P. 107. — se v čem (věkem scházeti). Zastaral se v lé- tech, V.; v hříše (zabral se do něho). Krist. 3. b., Hus II. 359. Nehneliť sebou JM. za mládí k svému panování, v tom se JM. tak zastará. . Arch. II. 152. Kteříž se v hřie- šiech nezastarají, brzy mohú z hřiechóv vstáti, ale kteříž se zastarají, nebrzy. Hus II. 359. — se čím (počíti se starati). Ni- čímž se nezastarajíce. Apol. — se nad čím, traurig, besorgt werden. Us. Tč. — se kam. Je to věc domácí, do níž se zastarati žáden oprávněn není (= se míchati). Na Slov. Nitra VI. 230. S Bohem, sestrice moje, jak nerada vás opúšťam! No aspoň sa už nikdy nezastanete do mňa (nebudete výčitek či- niť). Phld. IV. 197. To keď zazre môj muž, hneď zastarie se do vás a vynadá vám do oslov. Dbš. Sl. pov. VI. 59. Hneď po ,do- brom ráne' takto do oblakov sa zastareť, to by veru hockomu neušlo. Zátur. Priat. II. 39. — koho jak. Královnu bez jejího provinění zastaral (vyplísnil). BN.