Sezváněti
Sezváněti, ěl, ění, sezvoniti, il, ěn, ění, zusammenläuten. — abs. Už sezvánějí. Slyšel zvonit, ale ne sezvánět. Prov. — koho. Sezvoniv obec, ustavil jim hejtmana. Bis. 67. — koho čím kam: lid do kostela velikým zvonem na hrubou (mši) s. Us. — se kde. U matky boží sněžné se sezvonili a podlé obyčeje k rathouzu starého města běželi. Bls. 69. — se. Když se pozvání, brzy se sezvání (když počne někdo něco omlouvati, brzy vytasí se se záměrem svým). Lb.