1. Veta
1. Veta, y, f. (zastar. vet, u, m. ). O pů- vodu vz Mz. 367. Užívá se skoro jako pří- slovce v těchto frasích. Jest s ním v.; jest o něm v.; jest po něm v. = jest s ním konec, jest po něm, es ist aus mit ihm, er ist ver- loren, es ist um ihn geschehen, es ist mit ihm vorbei. Zdálo se býti veta po sboru (m.: zdála: vz Shoda, Věta bezpodmětná). Pal. III. 1. 204. Hledí, aby jen brzy s ním veta byla a světlo mu shaslo. Reš. Lapí-li lev zvěř, jižť jest v. s ní. Reš. Učiníš-li tak, v. jest po tobě; Veta po nás byla; Již v. po mně bylo (m. byla); Veta bylo po říši ně- mecké. V. Už je po něm v. Vz Smrť. Č. Bylo po jeho pokoji veta. Dch. O Bože, rozbože, už je se mnú veta. Sš. P. 11. Esli ho promrháš, bude po něm veta, nenandeš ho nikte, bys zešel kraj světa. Sš. P. 534. (Tč. ). Po lásce v.; Po radosti je v. Er. P. 162., 178., 258. Vženou-li koho do šachmat, jest po něm v. Kom. V. bylo po armádě. Har. Brzy s ním byla v. Reš. Již jest veta (zle). Ros. Bude v. (zle). Na Zlínsku. Brt. Že by bylo Turkům veta tu jaký díl země držeti. Har. II. 143. Již jest veta, má milá teta. Ros., Č. — Na vet = ano i, ja sogar, auch, selbst. Koll. — V., vet = náhrada, odměna, odplata, der Vergleich, die Geltung, Vergeltung, Vergleichung. Jg., V. Vetu za vetu dávati (mstíti se. Vz Msta). D., Č. M. 555. Daj šest hřiven, buď s tobú vet ( = budiž tak s tebou věc srovnána). Hr. rk. 662. (Výb. I. 1270). Veta za vetu. Vz Pomsta. Šd., Lb. S někým na vetu hráti. Rvač. — V. = od- dělení lesa k mýcení, der Schlag. Les po vetách mýtiti, seti. Us. — V. = základ, sázka, pignus, die Wette. Veta (oč jde? co platí?)? Ros.