1. Veta1.
Veta, y, f. (zastar.
vet, u, m
. ). O pů- vodu vz Mz. 367.
Užívá se skoro jako pří- slovce v těchto frasích. Jest s ním v.; jest o něm v.; jest po něm v. = jest s ním konec, jest po něm, es ist aus mit ihm, er ist ver- loren, es ist um ihn geschehen, es ist mit ihm vorbei. Zdálo se býti veta po sboru (m.: zdála: vz Shoda, Věta bezpodmětná). Pal. III. 1. 204. Hledí, aby jen brzy s ním veta byla a světlo mu shaslo. Reš. Lapí-li lev zvěř, jižť jest v. s ní. Reš. Učiníš-li tak, v
. jest po tobě; Veta po nás byla; Již v. po mně bylo (m. byla); Veta bylo po říši ně- mecké. V. Už je po něm v. Vz Smrť. Č. Bylo po jeho pokoji veta. Dch. O Bože, rozbože, už je se mnú veta. Sš. P. 11. Esli ho promrháš, bude po něm veta, nenandeš ho nikte, bys zešel kraj světa
. Sš. P. 534. (Tč. ). Po lásce v.; Po radosti je v. Er. P. 162., 178., 258. Vženou-li koho do šachmat, jest po něm v. Kom
. V. bylo po armádě. Har. Brzy s ním byla v. Reš. Již jest veta (zle). Ros. Bude v
. (zle). Na Zlínsku. Brt. Že by bylo Turkům veta tu jaký díl země držeti. Har
. II. 143. Již jest veta, má milá teta. Ros
., Č. —
Na vet =
ano i, ja sogar, auch, selbst. Koll. —
V., vet =
náhrada, odměna, odplata, der Vergleich, die Geltung, Vergeltung, Vergleichung
. Jg., V. Vetu za vetu dávati (mstíti se. Vz Msta). D
., Č. M. 555. Daj šest hřiven
, buď s tobú vet ( = budiž tak s tebou věc srovnána). Hr. rk. 662. (Výb. I. 1270). Veta za vetu. Vz Pomsta. Šd., Lb. S někým na vetu hráti. Rvač. —
V. =
od-
dělení lesa k mýcení, der Schlag. Les po vetách mýtiti, seti. Us. —
V. =
základ, sázka, pignus, die Wette. Veta (oč jde? co platí?)? Ros.