EpigramEpigram, u, m., z řec, nápis; důmyslná, vtipná báseň. Rk. Epigramm, Inschrift, Sinn-, Spottgedicht. Epigram (tô trriy^a/n/ia) v řeč- tině původně slul básnický nápis na budově nějaké, pomníku neb obětném daru. Později vyrozumíván jménem tím pádný pomysl po způsobě nápisu stručně projádřený obsahu buď vážného nebo vtipného. Nyní jediné tento smysl slovu pokládáme. Nápisy roz- stupují se na jednoduché a složené. Ony vážnou myšlénku prostě vyjadřují; tyto skládají se ze dvou částí sobě odporujících, jež vtip básníkův v jedno pojí. V první části (= očekávání, suspensio) námětem zevním pozornosť čtenářova se napíná, ve druhé (= řešení, solutio) způsobem vtipným a překvapujícím napiaté pozornosti se vy- hovuje. Oblíbená forma epigramu, zvláště složeného, jest distichon, mají však i pří- zvučné verše rymované v něm své místo. Epigram jediné v literaturách pokročilejších se vyskýtá, básnictvo prostonárodní ho nezná leč ve způsobe přísloví žertovných. Litera- tura česká epigramy bohatá jest. Obzvláště v oboru tom vynikli Kollár, Čelakovský, Havlíček. KB. 218. —219. Vz tam příklady. Každičký e. podoben buď včelce, žehadlo měj, medu uštědřuj, tílko malé vždy podrž Ć.
