Poslati
Poslati, pošlu (m. poslju, j působilo v ce- lou skupeninu souhlásek sl, cf.: puštěn, my- šlení. Kožlany, maštěn, měšťan, tištěn, houšť, tloušť, hyžděn vedlé hyzděn. Vz Gb. Hl. 100., Prk. v Km. I. n. b. str. 454.), pošli (eme), pošle (ic), poslal, án, ání, posýlati, posýlávati, schicken, überschicken, senden, über-, ein-, zusenden. Posílati, zasílati, zásilka atd. chyb. m. správného: posýlati, zasýlati, zásylka atd. Slova ta mají psáti se hláskou ý (y), neboť kmen jejich jest ve strsl. s?1. Stane-li se slo- veso opětovacím, stupňuje se ? v y, jež se v V. tř. dlouží,tedy: r?váti — vyrývati, z?váti — nazývati, l?káti — polýkati, p?cháti — pýchati, m?k — smýkati, s??áti — usýpati, h?b — hýbati, s?láti — posýlati. Brs. 129., Prk. (Km. I. nového běhu, str. 454.). V ruš- tině, ve kteréžto se jak v písmě tak v mluvě hlásky y a i různí, píší se slova od tohoto kmene odvozená hláskou y. Brs. 129 Také dle zřejmého ukázání pol. posyłać. Č. Pro formu posílati zdá se svědčiti to, že tu mluva obecná nerozvádí ý v ej; avšak i nazejvati není slyšeti a přece nyní nikdo nepíše na- zívati. Naproti tomu lid mluví rozsejvati, nalejvati a nikdo z toho důkaz nevede, aby se psalo: rozsývati, nalývati. Brs. 129. Také to nás nemůže mýliti, že se psávalo: posie- lám, posielací, anoť též nalézáme přizievati, nazievati. Č. Také Gb. Hl. 142. doporučuje ý píše: pos?lati — posýlati. Rovněž i Mkl. B. 456.: s?l — sýlati; v aL. 154. pak učí: y entsteht durch Dehnung des ?, ursprüng- lich u, selten a, im Dienste der Funktion bei der Bildung der Verba iterativa a mezi nimi klade též sýlati = mittere. (Hý.). Na Hané mění se každé y v e: rebe bele (ryby Byly) a tam nevyslov ují poselať, nýbrž po- silať ( zasilka, obsilka); z toho jde, že by se mělo psáti posílati; avšak u Prostějova a Olomouce slyšeti jest: Tatíček, maměnka vám posélají (Hý.). Poněvadž tedy v pravo- pise českém princip etymologický celkem vládne a i ostatní Slované posýlati píší, tedy pišme: posýlati. — adv. P. něco zpět, zpátkem, pryč. D. — co, koho. Pošli posla a jdi sám; Pošli posla a vyřiď sám (o tom, kdo věc nedobře vyřídil). Dch. Posýlati míč — cukati, udeřovati. Us. u Chrud. Kd. — co komu. Tento chléb vám Hospodin po- slal. Pass. 656. Kořisť ludem vratno p. Rkk. 20. P. někomu dárek, V., list, Us., počet (účet). D. — koho (gt.) kam, šp. m. koho (akkus.). Poslal posvěcených sluhů na Tětín (m. posvěcené sluhy). Brt. P. dětí do školy m.: děti. Km. Posel to, jejž matka spásy posýlává na obcházky. SŠ. Bs. 30. Ne- posýlá Jan učňů svojich za Kristem vý- slovně. Sš. J. 32. — co komu, koho v co. Poslal zlato králi v dary. Bj. Poslal jim v dar pěkné šaty. V., Štelc. Ježto dale- kými vlasťmi biechu v dary mu poslány. Kat. 3036. V jiné bydlo koho p. Alx. — odkud kam (do čeho, před co): palmu z ráje. St. skl. Děti z malých škol do vyšších posýláme. Kom. Do cizí krajiny koho p. V. Do pekla koho posýlati. Sych. Pošlete maňasa do mandlovny. Sych. Pošli své svědomí před úředníky. Půh. II. 229. Posla je před Heroda. ZN. — koho od čeho. Že vy mne od sebe posýláte. Er. P. 411. — co, koho za kým. Peče buchty s mákem, posýlá je za vojákem. Er. P. 30. Poslala je (buchty) za vojákem po Máří do Prahy. Er. P. 420. Poslal za ním psaní do Plzně. Ros. Za někým posýlati. D. — pro co, dříve: po co. Pro psaní, pro víno, pro chléb. D. Vás aby pro smrť poslal. Sych. No tebe někam poslat, leda pro smrť. Us. u Solnice. P. si pro koho. Us. Poslati pro lékaře. Ml. Po strážné poslachu. Kat. 2805., 1618. Po Bořivoje poslachu. Dal. 58., 94, 131. P. po koho. Chč. 607. Pošlem pro ni koně vrany. Er. P. 473. Potom posláno jest také po kníže Bartoloměje. Let. 352., 433. Kdyžby kolivěk po tu zbroji poslal. Půh. II. 97. Poslal poň. BO. Listy poslal po syna. GR. Poslal pro tu kmetičnu. Cr. Viete-li, proč sem po vás poslal ? GR. Po- slal po mú matku, po ta práva. Arch. J. 174., II. 385. Po mne poslal, abych k němu přišel. NB. Tč. Cf. Brt. S. §. 230. — co ke komu (kam) po čem. Řeč předků ku po- tomním věrným p. Troj. Něco po poště, D., po poslu. Tov. 30., Vrat. P. někoho někam po nějaké potřebě. Sych. Poslala mu po holce jídlo. Us. Pošlem ke všem bratřím po všech vlastech. BO. A svého času poslal k vinařům sluhu. Sš. L. 188. Páni čeští list pod svými pečeťmi k otcům toho sněmu poslali. Žal. 110. P. někoho k městu. Kat. 211. V nemoci (kdy) pošlu k lékaři. Er. P. 184. Ta po všiej zemi k dievkám posla posly. Dal. 16. V tom mateř svú k fojtovi poslal. NB. Tč. — co čím, kým: po- štou, Us., rychlíkem, J. tr., hubičku rukou, Šm., něco darem, Jg., někoho aprílem, D., něco někomu bratrem (po bratru). — koho s čím: s listem. Kom. Poslal do její města, do Hustopeče, svého šafáře s lidmi. Půh. II. 119. P. někoho s plnú mocí. Arch. I. 15. — co zač: 10 zl. za náhradu. Us. v Do- brušce, Vk., peníze za mouku, Us., zvon za dar. Let. 318. — co kam, mezi koho nač. Než se ženíš, pošli uši mezi lidi. Č., Rb. P. na maliny, Us., na čerstvé povětří nemoc- ného. Ml. Poslav na jeho zboží pobral jeho lidem; Poslal na mn?, aby mi mú tvrz obo- řili; Poslal svého střelce na mú dědinu do Uhřec. Půh. I. 302., 296., II. 192. P. mrtvé na svět. Chč. 638. P. k městóm i na hrady. Alx. Páni chtí ku papeži p. na svůj náklad. Let. 231. Jan poslal na víno. Kn. Poh. 144. (Vz Na I. 3.). P. někoho na pomoc. Arch. I. 16. P. voje na hrady. Jir. Anth. I. 39. A pur- krabí pražský má s tím listem na ty dědiny poslati osobu dobře zachovalou, na to pří- sežnú. Zř. F. I. On ty peníze naň poslal, šp. m. jemu. Jv. -- koho jak. P. koho na svém místě. Václ. IX. Když jsem poslal vás bez měšce a mošny a obuvi. SŠ. L. 201 — s dvěma akkusativy. Odtud jej svázána poslal. Pass. Vz Akkusativ, 9. — ke komu oč. Dsky I. 153., Let. O pomoc p. Nt. Po- slal k němu o příměří. Let. 160. O jiné škody má odsavad úředníky tam na dědinu p. Půh. — se sup. Nero lovce lovit zvěři poslal. Pass. 595. — s infinit. Poslal služebníka v hodinu večeře pověděti. Bibl. lob. 485. (Bdl.). — aby. Posýlal ho, aby kradl. Us. -- Cf. Poručiti.