1. Sám1
. Sám. S. slouží k označení výlučné pro- tivy jednoho předmětu proti jiným. Cf. Mus. fil. I. 315., 319
. Přijdu sám = a) a ne jiný, b) samoten
. Ib
. 320
. Ona mi s velkým pláčem pravila, že mistr Havelka dal právo na ni i na samého (i
. e. jejího muže) a dítky její že zamkl
. Byl jsem tam sám a sám (důrazné naznačení samoty, osamělosti). Ib
. 324. S. s číslovkami řadovými vz v List. fil. 1896. 281. Celkový genitiv závislý na
sám. Je ho sama kůže a kosť (je samá kůže a kosť). Je toho sám červ, sama pecka. Brt. D. II. 286.