Silnice
Silnice, e, f., hlučnice (na Mor. a na Slov.). Jméno to s kmenem síla, silný nic nemá společného. Že slovo toto jaksi zpo- tvořeno jest, vysvítá z toho, že dříve 15. stol. se nevyskytuje, aniž v kterém jiném slovanském nářečí přichází. Přesně je nalézáme ještě v listu od r. 1446. (v Arch. III. 36,), kde súmnice zní, avšak i tam se jménem silnice už se střídá. Čte se takto: ,Volarským — kteříž jsú koně brali na súmnici — dávaje jim věděti, že jsú koně na súmnici pobráni — (mám-li vysielati proti súmařóm čili nic) — jména těch, kte- říž jsú na těch silnicích brali.´Patrnotě, že silnice přičísti se musí k slovům: suma — tlumok, břemeno, soumný, sumník, soumar atd. Č. S. = uměle stavěná pozemní cesta, hrázi se podobající, kamennou podlohou a kamenným náspem opatřená, kteráž slouží k pohodlnosti cestujících, ku podpoře ob- chodu i průmyslu snadnější dopravou ná- kladu, též k usnadnění vojenských výprav, tř. chaussée, die Strasse, Land-, Heerstrasse. S. N. Vz tam více. Cf. Hradský. S. králov- ská, na vodě (der Wasserweg, die Fahrt), V., zemská, okresní, císařská, dělaná, kom- mercialní, krajinská (vicinalní), J. tr., vodní (říční), Er. (1583.), veřejná, soukromá, obecná, polní, Us., plavní, domácí, nábřežná, dovozní. Dch. Stavitelství, stavba, síť, směr, osvětlení silnic; vražda, loupež, loupežník, loupež- nictví na silnici. J. tr., Nz. S-ce zakládati, stavěti, Nz., štěrkem pokládati, záporou mýtní zavříti, vytknouti, vyměřiti, J. tr., dělati, přeložiti, pospoji zase uvolniti, Dch., štěrkem (jespem) štěrkovati; na silnicích mýto vybírati. Pt. Na silnicích loupiti. V. S-cí jíti. D. S-ce a cesty osaditi. V. Aby žádnou jinou cestou nevozili. V. S. celní. Us. Žebrání po s-cích; čištění silnic. J. tr. Potkala ho smrti na velkej silnici; Jedú páni, jedů brnenskú silnicú, až sa jim ša- blenký na boku libocú (blyskají). Sš. P. 10., 88. Nenie lepšie silnice než z kuchyně do pivnice. Hus III. 246. Jemu z jeho s-ce a mýta svodí formany svým násilím na svú s-ci a na své mýto. Půh. II. 136. Ti všichni na s-ciech berú (kradou). Pč. 2. Pěšinkou blíž, silnicou spíš. Prov. Tč. Šly děvčátka silnicí, potkali je myslivci. Nár. pís. Po žádné široké silnici nechoď (o opilých). Prov. Silnice v Čechách, vz S. N. II. 315. Cf. také KP. I. 230., o římských s. KP. I. 229. O silnicích českých a jejich strážcích za dřívějších dob vz Tk. II. 398., 399. — S. v městě nebo ve vsi = ulice. V. — S. v hrdle (po kteréž pokrm do žaludku jede). Reš.