2. Znak
2. Znak, u, m. = znamení, das Zeichen, Abzeichen, Merkmal, Kennzeichen. Z. = vlastnosť, podlé které věc od věci rozezná- váme. Blř. Znakům, v nichž se věci shodují, říkáme znaky společné. Ib. Slovo toto uvedl Jg. ve Ztraceném ráji. Z., odznak, znakovka, das Abzeichen. Čsk. Rozeznávací znaky, diacriticae notae, diakritische Zeichen; se- znávací z., Rekognitions-, Notoritätszeichen; z. (znaménko) odsutí (odsuvník, odvratník), der Apostroph; z. (znamení) rozdělení či rozdělovací, das Eintheilungszeichen; znak (znaménko) podivení, nota admirationis s. exclamationis, das Ausrufungszeichen; z. (znaménko) násobení (násobítko), das Multi- plikationszeichen; znak (znaménko) dělení (dělič), das Abtheilungszeichen; z. (zna- ménko) přestávky (přestávka, pausa), der Gedankenstrich. Nz. Z-ky rychlopisné, těsno- pisné či stenografické. Us. Z. představy. Jdč. Z. pojmu (v logice) původný (nota primaria), následný (n. consecutiva), přibylý, výhradní (differentia specifica), podstatný, rodový, druhový, charakteristický, lichý, neplodný, nepodstatný, DJ. 7., 33., 80., 86., 87., stanovný (nota constitutiva). Hš. Z-ky, die Insignien. J. tr. Rána se zhojí, ale znak zůstane. Mor. Tě. Bolesť rány mine, ale z. nemine. Mor. Tč. Z. smrti; mořský z. (zna- mení upevněné na vodě k naznačení míst lodím nebezpečných, poplavek, die Bake). Dch. Hlásky, kterými kmen se konči, slují znaky kmenové či prostě znaky. Bž. 63 Že sme sa sem dostavili, to je znak vďaky našej. Zátur. Vinš. I. 27. Znaky operační (v mathem.). Mus 1880. 166. Z. rozeznávací. Kk. Z. (naznačení) zpáchaného zločinu, corpus delicti. Čsk. Dobrý z. (znamení). Slov. Šd. Rozhodný z. v povaze. Osv. I. 60. Planý z. (špatné znamení). Němc. VII. 77. Dobrý z.! zvolal kráľovčík (= dobré znamení). Dbš. Sl. pov. VII. 60. Kdyby bylo bývalo nějakého státního čili zemského znaku, tuť obé musilo by se jeviti na pečetích. Ddk. IV. 196. Z-ky druhové (rozlišovací) jsou znaky, kterými se vyměřenec od ostatních pojmů liší. Bb. Krev jest krev: napišme ďáblu na roh: ,dobrý anděl', přec nebude to znakem ďáblovým. Shakesp. Tč. Od jednoty svátostí jakožto vněšných vidomých znaků. Sš. II. 112. I táži se, zdali apoštolé neužívali olejby co vněšného znaku. Sš. Sk. 99. Ten prsten jest znak našeho snoubení. Znaky fysičné či zevnitřní, z. chemyčné či vnitřní. Krok. Z. stanovný (nota constitutiva), následný (n. consecutiva). Hš. Z. vodní, das Wasserzeichen. Vz KP. I. 277. Z. vojenské řecké a římské. Vz Vlšk. 443. Znaky che- mické. Šfk. Poč. 4. — Vz Znamení. Znaky nerostův a) fysikalní: 1. štípatelnosť; 2. tvrdosť; 3. hutnosť; 4. omak (u mnohých = pocit, jaký máme položivše prsty na nerost aneb dotknuvše se ho jazykem). Vz tato slova. b) Chemické: 1. zápach (sírovodík, skalní olej, asfalt), zápach při tření (vá- penec živičný), zápach při navlhčení (jíl); 2. rozpustitelnosť ve vodě nebo v jiných tekutinách (kyselinách). Mnohé nerosty roz- pouštějíce se šumí, jiné ne; některé rozpou- štějí se zúplna, jiné ne; některé se vůbec nerozpouštějí. c) Účinky tepla. Některé ne- rosty se roztápějí, prchají zúplna neb vydá- vají těkavé látky neb hoří plamenem neb mění svou barvu, rozpadávají se. Bř. —Z. v horn., die Stuffe. Z. měřický, die Markscheidestuffe, z. úkolní, die Gedingstuffe. Hř. — Z. = zna- čivý ton. Zv. Přír. kn. I.15. — Z. = kousek, troška, ein Stückchen. Slez. a Slov. Donesla z. slámy; Vzala sem z. slámy. Cf. Značek. Slez. Šd. Do znaku zabrať, zhabať, les vyrúbať. Mt. S. I. 89. Porubal mi trávu v poli, ani mi len znaku z nej nedoniesol. Dbš. Sl. pov. II. 80. — Čestný znak, das Ehrenzeichen. Dch. Tři konští chvostové jsou čestný z. tureckých důstojníkův. Sych. — Z. = erb, štít, das Wappen. Č., Šp. Z. řemeslnický, das Hand- werkerwappen; Z. řemeslnické hospody, das Herbergswappen. Šp. Malíř znaků, der Wap- penmaler. Dch.