Mrzeti
Mrzeti, 3. pl. -zí, mrz, -ze (íc), el, en, ení a mrzeti, 3. pl. -zejí, mrzej, -zeje (íc), el, en, ení, mrzívati, verdriessen, beschwer- lich, lästig sein, missfallen, ekeln. V., Jg., Mk. — koho. Všecky to mrzí. V. Celý svět mne mrzí. Us. Život mne mrzí. Br. Mrzelo jej to. Br. Koho mrzí chléb, může dobře se sviněmi žaludy jísti. D. Mrzí mne pracovati, na to hleděti. Jg. Mrzí ho to co čert. Lb. Stran pořekadel vz: Duh, Chlup, Chyba, Kolovrátek, Kuří, Odporný, Páliti koho, Pastva, Slyšeti co, Típek, Zhrýzti. — (se) na koho. To mne naň mrzí. Kom. Na něco se m. D. — komu. Již mně to mrzí samému do sebe. St. skl. Jsú jiní, jižto lidem všem mrzie, avšak sobě sami se libie. Tkad. — se nad čím. D. — komu v čem. A budou se m. sami sobě ve zlých věcech. Ben. V. — se z čeho. Rk. — Mrzel se bez příčiny pro maličkosť.