Statečnosť
Statečnosť, i, f. = zmužilost, stálost, die Standhaftigkeit, Tapferkeit. Pro svou s. V. S-tí chvály dobyti. Sych. S. na Slov. soubor všech dobrých vlastností, virtus, /.akoxáya&ia. KB. S. jest ctnosť, již kto ustavičně a ve- sele postaví se o dobré. Hus I. 119. Nemilá všetečnost' pokazí s.; Příkaz plniti vrchnosti přináleží k s-sti; Někdy i najmenší chyba s-sti škodí; Keď ty nevolaný do rady sa vrazíš, jistě iných též i tvojú s. obrazíš; Pěkné ctnosti, dobré skutky, přikázání boží, to pokládá za s.; Maj styd v očoch a s. ve svojém chování; Dobré mravy pomáhají k pěknej s-sti; Ze statečnej společnosti na- učíš se s-sti. Na Mor. Tč. Vezmeme odplatu vedlé s-sti našie práce; S., jíž člověk ve všech prvniech ctnostech pevně se držie, žeby radějie jako statečný rytieř umřel, než by hanebně od ctnosti poběhl; S. je ctnosť, jíž se člověk tak pevně držie, že by raději umřel, než k hřiechu smrtelnému při- volil; S. dá proto, aby silně činil, což zná dobrého, a aby neodpadal od Boha pro hrózu neb pro strach; S. odpúzie lenosť; S. činie lačné a žieznivé spravedlnosti. Hus I. 116., 349., 381., II. 425., 426. (Tč.). — S. —- dostatečnost, die hinlängliche Kraft, das Vermögen. Hil. — S., poctivosť, die Vortrefflichkeit, Rechtschaffenheit, Redlich- keit, Gesetztheit, Ernstlichkeit. Plk. Nikdy neměj to ve zvyklosti, co je proti s-sti; K s-ti dopomáhá milovať čistotu; Pod způ- sobem s-sti naklonění činí a tím způsobem i u jiných chválu získať míní. V s-sti stálý je, kdo starším ustupuje; U toho s. zostává, který každému uctivost', jako svědčí, dává. Mor. Tč. S. je u nich akoby najvyššia ob- čanská ctnosť a záleží hlavně i v tom, by človek ani požičkou ani nijak nepripravil druhého o jeho majeť, ale sám živil sa spra- vedlivě. Slov. Dbš. 87. — S., der Anstand, die Artigkeit. U Opav. Klš.