1 Dovodný
Dovodný = důvodný. ...

6 Nedůvodný
Nedůvodný. J. tr. Vz Důvodný. ...

6 Dovedný
Dovedný. MS. Cf. také Brs. 2. v.-105. a Důvodný. ...

1 Dovoditelný
Dovoditelný, důvodný, Scip., erweislich. ...

6 Důvodný
Důvodný = podstatný. D. slova, Hlv., naděje. Dch. Z toho nic d-ho nevyplývá. Tš. Laok. 11. ...

6 Důvodně
Důvodně, vz Důvodný. D. komu při- mlouvati, Mus. 1880. 456., něco do-, pro- kázati, grundhältig. Dch. ...

7 Důvodný
Důvodný = divný. To mi bylo d-vné Ten má d-nou tvář, že mu jedno líce oteklo. V Plzeň. Brtv. ...

4 Vče
Vče, zastr. = počal; včechu = počali. Výb. I. 172., 179. — Vče = tští, prázdný, bez- důvodný, nepodstatný, ...

3 Řemeslník, a
Řemeslník, a, m. (v obec. mluvě řemesník), řemeslníček, čka, m., kdo provozuje ře- meslo, der Handwerker, ...

1 Důvodný
Důvodný (zastar. dóvodný); důvoden, dna, dno = důvody mající, podstatný, jistý, jasný, patrný, erweislich, ...

2 Průvodný
Průvodný, důvodný, co prokázáno býti může, erweislich. Což však průvodně není. Br. Za, p-né, anobrž za ...

5 Způsob, spůsob
Způsob, spůsob, u, m., způsoba, spůsoba, y, f. Brs. 275. doporučuje tvar způsob, Vy- mazal v Km. 1855. ...