DalekýDaleký,
dalek, a, o. komp.
další (ne:
dálší; před -ší kmenová samohláska se krátí, cf. nižší, kratší, bližší, užší. U příslovcí jest kmenová samohláska ovšem dlouhá: výše, hloub, šíře, úže, níže),
dalejší a
dalečejší. D. = odlehlý, weit, fern.: a) místem. D. cestá. Do
dalekých krajin jíti. Br. Odešel na cestu
dalekou. Br. Nej
další moře.
Další Gallie (zaalpská). Lepší soused blízký, nežli brat
daleký. To ještě v
dalekém poli (ne- hotovo, nejisto). Us. D. věc (nejistá)! To jsou věci
daleké (nestarejme se o to ještě). Ros. D. strýc, přítel, výklad (z
daleka vyvozený), smysl n. rozum (na více věcí a ponětí se vztahující). Jg. O
dalekých věcech vysoko se smýšlí. Pk. — čeho, od čeho (varující se toho).
Dalecí jsme od obyčejův předkův svých. Sych. D. čeho. Št. — b) časem.
Daleké věci opatrujeme a blízkých nevidíme, L.
Další starosti o něj nebudu míti. Har. Do mé
daleké smrti (i. e. nejdelší). Tkad. —