Rumpál
Rumpál, u, rumpálek, lku, m., hřídel, hašple, točidlo, vrtidlo, z něm. Rollbaum, vz Mz. 299.; z něm. der Rumpel, Rumpel- baum (das Rumpelholz), Gl. 303.; der Haspel, der Scheibenzug. Nz. Ŕ. skládá se z ležatého hřídele, kterým se buď kolem pevně k němu přičiněným aneb postrčenými rameny aneb klikou otáčí; na hřídel se natáčí provaz a ten zdvihá břímě na něm pověšené. Vz. S. N., KP. II. 23., 24. R-lem něco na horu táhnouti. Har. Při rumpálu pracovati. Vys. Katové vedli jej k r-lu, který byl k tomu připraven a svlekše ho z rubáše opásali jej jakýmsi hadrem a tak ho na ten r. položili, přivázavše ho několika řetězi v půli, za hrdlo, za ruce i za nohy a tak jej pekli. Mus 1832. 326. (Gl. 303.) — R. či kůl bijáku podobný avšak tlustší a delší, jejž uvazují kravám ku střečkování náchylným okolo krku, aby si střečkování odvykly; když totiž dobytče střečkem bodnuté střečkuje, ubíjí si r-lem přední nohy, jmenovitě kolena a přestává střečkovati. Us. Hý.