Zajeti
Zajeti, jedu. jeď, jeda (ouc, jel, et, etí; zajížděti, ějí, ěl, ěn, ění = na něčem (na koni, na voze atd.), s očí ujeti, pryč jeti, wegfahren, wegreiten, wegschiffen; zablou- diti, irre fahren, fehl reiten; s cesty na stranu odjeti, auf die Seite fahren; obklí- čiti, umreiten; jeda zavaditi, fahrend an- stossen, hineinfahren, hineingerathen ; jetím poraziti, přejeti, niederfahren, niederreiten, niederrennen, überreiten, überfahren; zajeti, delší cestou jeti, umfahren, umreiten, Um- weg nehmen. Jg. — abs. Nevím, kam za- jel. Us. Zajeli jsme (zabloudili). Us. Zajeď (sjeď s cesty). Kde cesta rovná, nezajížděj. Us. Šd. — kam proč (do čeho, za co, před co, v co, ke komu, nač, přes co, pod co), kam proč: za vrch. Ros. Z. do cizích zemí, Ros., do plotu (zavaditi oč), D., do lesa pro dříví. Šm. K Otie daleko zajel. Rkk. 35. Zajeď sem, fahr an; Z-li si na ostrůvek. Us. Dch. Zajížděti do češtiny, do polštiny. Us. Tč. Blesk do země zajel. Us. Zajíc pryč zajížděl. Osv. V. 638. Z. stranou. Us. Vyznala, že do Slezska zajíž- dějí a lidem peníze z měšců vybírají. 1594. Pk. exc. Normané i do Sas zajížděli. Šmb. Fr. S. II. 107. Z. někam na lup. Ib. 202. Zajedu v hory, do cizí krajiny. Er. P. 453. Z-la bych já mu pro Červenú růžu; A dyž už zajeli za ty třetí hory, Turek sa ohledl, na vdovu pohledl; Dyž su já chudobná pro vašeho syna, můžete si zajet pro paní do Vídňa. Sš. P. 122., 140., 386. (Tč.). Král zajel sobě ještě hloub clo země; Jaromír zajel sobě do Uher, aby Vratislava jaksi zastrašil; Kumáni zajížděli skoro každého roku přes hranice. Ddk. II. 273., 323., VI. 81. (Té.). Svědomí mi tu právě zajíždí do lokte a šťouchá mě, abych vojvodu neza- bíjel. Shakesp. Tč. Voleni hned ze sněmu páni, aby zajedouce k volenému králi před- ložili mu články umluvené. Pal. Děj. V. 1. 29. Zajel milý za moře, pomož mu mocný Bože. Sš. P. 402. Vašnosti se omlouvám, že sem pro pospíchám z. k Slavkovu ne- mohl. Žer. 329. Z. před dům, před vrata pro někoho. Ráda paní Nouze do Svárova zajíždí. Prov. Šd. — (koho) odkud. Zajeli je s obou stran (obklíčili). Kos. Z od pravé cesty. Berg. — koho: dítě, D., husu. — komu co: cestu (zastaviti jeda). L., Šm.— si (kam). Zajeli si (delší cestou jeli). D . Šm. Zajedu si k vám (jeda zastavím se). Tam si něco (trochu) zajedeš, ale za to po- jedeš po rovné cestě. Us. — s čím kam. S tím, co potud pro školy byl napsal, do Švedska zajel. Pal. Rdh. 264. — čím kam: vozem pod kůlnu. Us. Krájeje chléb hlu- boko nožem zajel. Us. — (si) na koho. On vždycky na mne zajíždí. Us. Šd. Jen tak naň nezajížděj. Us. Kšť. — kde. V lese z. Jg. — kdy kam. V srpnu téhož roku zajel jest do Řezna. Ddk. II. 273. — jak daleko. Na sta mil zajela, na dítky zpo- mněla. Sš. P. 141.