Mlátiti
Mlátiti. Cf. Mlíti. Šf. III. 501., Mkl. Etym. 200., Mlácení. — abs. Ktož mlátí. ZN. Mlať, dokud se mlátí; mluv, dokud po- slouchají. Bž. exc. Najprv mlátia, potom platia. Slov. Orl. IX. 247. — koho čím. Holí ďábla mlátil. Vrch. — čím, kam kde. Statně holí mlátil v záda zmetka. Vrch. Mlátil sebou jako had v pářatech orla. Osv. I. 87. M. holí okolo sebe. Dch. — co kdy kde. V ten čas mlátievše na humně pšenici. BO. — kam. Do sebe m-li. Us. Dch. — co čím odkud. Polenem by moh z něho maso m. (o tlustých). V Kunv. Mak. — co komu kde. Len si mu povol, bude ti co chvíla hrach na chrbte m. Phľd. VIL 122. — jak. Mlatci pravili, že jsú m-li z osmi- nácté měřice. Půh. II. 76. Mlátíja z míry, z platu (dostávají buď desátou měřici nebo denní mzdu). Mor. Brt. D. Mlátí z posled- ního (z ostatnieho, slov.) také = brzo umře. Us. M. ve čtyřech, ve čtvernici: Pes na patře, shoď ho bratře. Dch. V pěti, v pa- ternici: Buchty v peci, koláče na peci. Mřk. Nebo: Půl páté kopy. Mor. M. ve dvojnici, ve trojnici, v sesternici. Šd. Vz Mlatba. Žena mlátí doma ve dvoje a on hraje v karty v hospodě. Brt. P. II. 391. Mlátí (tluče) do něho jako do žita. Us. Tkč. — se kudy = špatnými cestami (jeti). Us. Tbz.