Pečeť
Pečeť. Mkl. Etym. 234., Arch. VIII. 613., Pass. 369., Boh. 52. Cf. Pečaď, Pečať, Vš. 464., Zř. zem. Jir. 465., 696., Sdl. Hr. II. 50., III. 18.—19., Kram. Slov., Cor. jur. 2. 1. 414., IV. 3. 436., Rk. Sl. Nejstarší pečetišlechty české až do roku 1300. M. Kolářv progr. real, gymnasia táborského za rok1883. O p-ti zemské. Vz Vš. VIII. 28. P.přitisknouti, das Siegel beidrücken. J. tr.Knížeti p. i klíče položili. Let. 53. — P-ti,jimiž se děje ražení peněz. NA. IV. 57. — P. = otisk pečetidla. Denní p. poštovská, der Tagesstempel. Us. Pdl. U něho jsú pe- četi úředničí na svědomí; Aby se znal k své pečeti; List má pod jeho pečetí; Dal mi list pod svými pečetmi. Půh. I. 232., 307., II. 8., 293. — P. = hrudka vlhké země n. sněhu, která se jelenu na spár přilípla a při chůzi odpadla, das Insiegel. P. vysoká. Škd. exc. — P. zpovědní (mlčení). Katech. trid. 276